…a sdělila mi, že peníze už byly připsány zpět na účet.
Stanislava Němecová sevřela okraj ubrusu tak křečovitě, až jí zbělaly klouby. Poslední tři roky bydlela v útulné garsonce přímo v centru, kterou jsme jí hradili, aby se prý „nemusela trápit někde na periferii“. Svůj vlastní byt mezitím pronajímala a výnosy používala na svůj „zasloužený standard“.
— Radku! — zaječela pronikavě. — Udělej s tím něco! Vždyť nás přivede na mizinu!
Radek vyletěl ze židle tak prudce, že málem převrhl sklenici. Popadl mě za paži a pokusil se mě odtáhnout od stolu.
— Okamžitě pojď pryč! Promluvíme si doma. Zbláznila ses? Tohle je moje máma!
Nevytrhla jsem se. Jen jsem sklopila pohled k jeho prstům zarývajícím se do mého lokte.
— Pusť mě. Nebo teď hned zavolám policii a nechám si zapsat napadení. Víš, že to udělám. A pak se můžeš se svým „navýšeným“ platem v Logistik‑Group rozloučit. Bezpečnostní oddělení určitě ocení zaměstnance s obviněním z domácího násilí.
Ruka mu cukla, jako by se spálil. Okolní hosté si začali šuškat. Jedna příbuzná z Ostravy demonstrativně začala skládat obložené talíře do plastových krabiček — neklamné znamení, že slavnost definitivně skončila.
— Pane Pavlíčku, — ozval se manažer prostoru, tentokrát už bez nuceného úsměvu. — Úhrada. Pokud nedojde k zaplacení, budu nucen přivolat zásahovou službu. My potřebujeme vyrovnat pronájem sálu i catering.
Zvedla jsem se, upravila si kabelku na rameni.
— Stanislavo Němecová, voda byla opravdu osvěžující. Děkuji. Vítku, pojď, zlatíčko. Jdeme domů.
— Mami, proč babička brečí? — Vít ke mně přiběhl s batohem vláčejícím se po zemi.
— Jen si začíná uvědomovat skutečnost, — odpověděla jsem klidně. — Když někdo dlouho žije v pohádce, návrat bývá nepříjemný.
Cítila jsem na zádech její těžký, nenávistný pohled, když jsme mířili ke dveřím. Radek cosi koktal směrem k manažerovi a zběsile obvolával známé, aby si „na pár hodin půjčil“.
Jenže já věděla víc než on. Veronika Řezníková z banky mi při blokaci karet přeposlala snímek posledních pokusů o platbu. Před dvěma hodinami se Radek snažil zakoupit v parfumerii Zlaté jablko dárkový poukaz za padesát tisíc korun. Potvrzovací kód přišel na můj telefon. Nedostal ho.
A nebyl to dárek pro jeho matku.
Někdo jiný vstoupil do jeho života. A právě těch padesát tisíc jsem měla v plánu následující den použít na právníka specializovaného na komplikovaná majetková vypořádání.
Když jsem vyšla do chladného večera na ulici Radnická, zavibroval mi mobil. Zpráva od Radka: „Tohle tě bude mrzet. Zítra podávám žádost o rozvod a z bytu tě vyhodím s holým zadkem.“
Usmála jsem se, když jsem usazovala Víta do taxi. Netušil, že byt byl pořízen s využitím rodičovského příspěvku na bydlení a že podíly dětí jsou právně neotřesitelné. A už vůbec nevěděl, že mi před chvílí přišlo upozornění z finančního úřadu na prověřování jeho vedlejších příjmů přes nastrčené živnosti — o kterých jsem jako hlavní účetní věděla naprosto všechno.
Uplynulo přesně osm minut od chvíle, kdy mi po zádech stekla ledová voda. V 18:50 se role obrátily.
Uvnitř sálu už manažer Jan Krejčí nepředstíral zdvořilost. Stál těsně u Radka a z jeho výrazu bylo patrné, že je připraven kdykoli stisknout nouzové tlačítko.
— Pane Pavlíčku, jak to tedy vyřešíme? — jeho hlas byl tvrdý a úsečný. — Platba nebyla jen zamítnuta. Systém uvádí „karta zablokována majitelem účtu“. Přitom jste tvrdil, že jde o firemní prostředky.
Stanislava, která ještě před chvílí rozdávala rozkazy, působila náhle bezradně. Horečně prohledávala svou lakovanou kabelku, až z ní vytáhla platební kartu k důchodu.
— Moment… něco tady mám… — koktala. — Markéto, nemohla bys mi půjčit do zítřka? Vždyť víš, že Radek všechno vrátí. Jen drobné nedorozumění…
Markéta Tesařová, její „nejbližší přítelkyně“ z úřadu, se náhle hluboce ponořila do studia obsahu své sklenky.
— Ach, Stanislavo, já mám dnes limit na převody. A s Jaroslavem už nám přijelo taxi, jedeme mimo město…
Pozorovala jsem tu scénu s podivným odstupem, jako bych sledovala zpomalený film. Čas běžel přesně — osm minut od okamžiku, kdy se všechno zlomilo.
Znovu jsem vytáhla telefon a otočila displej směrem ke tchyni.
— Podívejte se, Stanislavo Němecová. Tady je ten pokus o nákup za padesát tisíc ve Zlatém jablku. Parfémy a kosmetika. Rozhodně ne pro vás. Pro ženu jménem…