Klíč se s nepříjemným zaskřípěním zarazil v kovu sotva v polovině otočení a známý zámek se rozhodně odmítl poddat. Lucie Urbanová se celou vahou opřela do tvrdých plastových opěrek berlí, které ji tlačily do podpaží, a vyčerpaně na okamžik zavřela oči. Zpoza masivních dveří jejího bytu se ozývalo tlumené, pravidelné bouchání, dětské pištění a k tomu se z chodby linul ostrý, vtíravý pach levného smaženého jídla smíšený se zatuchlou párou. Po čistotě a svěžesti, na nichž si v předsíni vždy tolik zakládala, nezůstala ani stopa.
„Tati, zkus to prosím ty,“ vydechla a podala mu svazek klíčů. „Asi se to zaseklo. Nebo někdo nechal klíč zevnitř.“
Václav Blažek bez váhání přistoupil ke dveřím, několikrát zalomcoval klikou a potom rázně stiskl zvonek. Uvnitř se ozvalo podrážděné brblání, těžké šouravé kroky a vzápětí cvakla zástrčka.
Dveře se prudce otevřely.
Na prahu stála Klára Zemanová, vlastní sestra Luciina manžela Petra Čermáka. Lucie několikrát zamrkala, jako by se její oči musely splést. Klára měla na sobě její oblíbený hedvábný župan, temně modrý, zdobený jemnou krajkou. Přesně ten, který si Lucie koupila za nemalé peníze k výročí. Teď se mu po spodním lemu rozpíjela čerstvá mastná skvrna a z kapsy trčel umazaný hadr na nádobí.
„Co tady děláte?“ vyhrkla Klára hned, bez pozdravu a bez sebemenší snahy skrýt nevoli, zatímco si mokré ruce otírala přímo do hebkého hedvábí. „Ty máš přece jet k babičce Jaroslavě Pražákové! Petr ti to neřekl?“
„K jaké babičce Jaroslavě?“ ztuhla Lucie na berlích a cítila, jak se v ní začíná vařit krev.
„No k naší babičce, mojí a Petrově,“ odfrkla si Klára, našpulila rty a postavila se tak, aby jim zahradila vstup do chodby. „Vyměnili jsme se. Babička už je na tom hrozně špatně, potřebuje dohled pořád. Vy budete bydlet tam a my s Ondřejem Petříčkem a dětmi zůstaneme tady. My potřebujeme víc místa.“
Před měsícem spěchala Lucie ráno do práce po namrzlém chodníku. Na silnici se v tu chvíli stala nehoda. Řidič nezvládl auto, těžký vůz dostal smyk a prudký náraz nárazníkem ji odmrštil rovnou na tvrdý zledovatělý okraj cesty. Zranění byla natolik vážná, že musela celé čtyři týdny strávit v nemocnici pod dohledem lékařů.
Petr se v pokoji ukázal sotva dvakrát. Postával u dveří, klopil zrak a vymlouval se na pracovní povinnosti i na to, že se musí starat o jejich pětiletého syna Matěje Šimona.
Luciiny rodiče mezitím přesvědčil, že v bytě chystá velké překvapení. Tvrdil, že chce do jejího propuštění všechno opravit a zútulnit.
„Je tam prachu, že se nedá dýchat!“ hlásil před týdnem tchánovi do telefonu až podezřele čile. „Vezměte si Matěje na víkend k sobě a přes týden bude se mnou u mámy, aby nepřekážel řemeslníkům. A hlavně tam nejezděte, jinak celé překvapení pokazíte!“
A teď Lucie stála na schodišti a na vlastní oči viděla, jaké překvapení jí manžel skutečně připravil.
Václav Blažek neztrácel čas zbytečnými řečmi. Mlčky, ale s naprostou jistotou odstrčil Kláru širokým ramenem stranou a uvolnil Lucii cestu dovnitř.