Na límci manželovy košile ulpěla vůně cizího parfému. Byla nasládlá až protivná, vanilková, s příměsí laciného pižma. Takové vůně nepoužívám. Od třicítky už sladké parfémy nesnesu.
Stála jsem v koupelně, držela tu košili v rukou a slzy nepřicházely. Místo toho jsem počítala. Ze zvyku. Hlavní účetní s dvacetiletou praxí dokáže počítat rychle, přesně a beze slov.
Pavlu Vaňkovi je pětačtyřicet. Mně dvaačtyřicet. Manželé jsme osmnáct let. Naší dceři Natálii Bílýové je šestnáct. Společnou firmu, s.r.o. „StavMontáž-Plus“, máme dvanáct let. Jako zakladatelé vlastníme každý polovinu. On je jednatel a ředitel. Já vedu celé účetnictví.
A teď se v jeho životě objevila vanilka.
Košili jsem beze spěchu vhodila do pračky, přisypala prací prášek a stiskla start. Potom jsem odešla do kuchyně, uvařila si čaj a začala přemýšlet.
První tři týdny jsem jen sledovala. Pavel se vracel později než dřív. Najednou měl zakázky někde za Prahou. Začal používat nový pánský parfém, drahý, přestože podobné vůně dřív odmítal. Pořídil si permanentku do fitness centra. Koupil si světle modrou košili, tedy barvu, kterou nesnáším, a on to moc dobře věděl.
Neřekla jsem ani slovo. Vařila jsem boršč. Kontrolovala Natáliiny úkoly. Připravovala kvartální výkaz.
Večer co večer jsem se však přihlašovala do účetního systému a tiše procházela pohyby na firemních účtech.
A tam se objevila zajímavá věc. Za posledního půl roku Pavel uzavřel tři smlouvy s jakousi poradenskou společností „Astra-Consult“. Platby za „marketingové služby“ odcházely pravidelně, každý měsíc. Dohromady osm set tisíc korun. Majitelka firmy: Kristýna Zelenýová, narozená roku 1997.
Na sociálních sítích jsem ji našla během pár minut. Blondýna. Nafouklé rty, dlouhé řasy, Maledivy, Dubaj. A za poslední měsíc šest příspěvků s označením restaurací, ve kterých můj muž údajně trčel na stavbách.
Udělala jsem snímky obrazovky. Vytiskla smlouvy. Připravila výpisy. Všechno jsem založila do šedé složky. A dál jsem vařila boršč.
Bod, odkud už nebylo možné couvnout, přišel v úterý večer. Natálie odjela na olympiádu do Olomouce. Pavel byl prý na zakázce. A u dveří zazvonil zvonek.
Na prahu stála ona. Kristýna. V bílé chlupaté bundě z umělé kožešiny, s dokonalou manikúrou a průhlednými deskami v ruce.
„Vy jste Petra Kovářová?“ zeptala se, aniž by pozdravila.