„Dobrý den“ z jejích úst nezaznělo. Jen zvedla bradu a dodala:
„Můžu dál? Musíme si promluvit.“
Ustoupila jsem stranou beze slova. Jako by mi někdo uvnitř vypnul krevní oběh, všechno ve mně ztuhlo. Přesto se mi ruka sama zasunula do kapsy županu, našla telefon a stiskla nahrávání. Diktafon jsem měla zapnutý už ve chvíli, kdy jsem brala za kliku. Přes kukátko jsem ji poznala okamžitě.
Vešla do kuchyně, jako by tam chodila každý týden. Posadila se bez vyzvání, průhledné desky položila na mramorovou desku linky. Uvnitř ležel vytištěný snímek z ultrazvuku.
„Dvanáctý týden,“ oznámila a dívala se mi přitom přímo do očí. „Je to kluk. Pavel to ví. Syn byl jeho sen už dávno. Vy jste mu porodila jen holku.“
Nalila jsem si kávu. Schválně pomalu. Sama mě překvapilo, že se mi netřesou prsty.
„A co ode mě tedy čekáte, Kristýno Zelenýová?“
Koutky úst se jí spokojeně zvedly.
„Tak vy víte, kdo jsem? Výborně. Tím jste mi ušetřila půl práce. Poslouchejte dobře. Pavel Vaněk od vás odejde. Ale dá se to udělat slušně. Vy podáte žádost o rozvod, majetek rozdělíte napůl a svůj podíl ve firmě převede darem na mě. Kvůli dítěti. Chápete?“
„Chápu,“ přikývla jsem. „A když odmítnu?“
Naklonila se přes stůl. Do nosu mě udeřila její vůně. Přesně ta vanilka.
„Pak to bude ošklivé. Zaprvé podám návrh na určení otcovství a alimenty. Z jeho oficiální mzdy, nějakých sedmatřicet tisíc pět set korun. Zadruhé vím, že ve firmě vedete dvojí účetnictví. Pavel mi všechno řekl. Stačí jedno moje oznámení na finančák a půjdete ke dnu vy, vaše firma, všichni. Možná si i posedíte. Takže, Petro, bude lepší, když to vyřešíme po dobrém.“
Napila jsem se kávy. Byla horká a spálila mi jazyk. Kupodivu mi to pomohlo. V hlavě se rozjasnilo.
„Kristýno, ví Pavel, že jste za mnou přišla?“
Odfrkla si.
„Neví. Je měkký. Pořád jen mele, že je mu líto Natálie, líto Petry. Já taková nejsem. Já se za svoje dítě poperu.“
„Rozumím.“ Odložila jsem hrnek a vstala. „Dejte mi tři dny na rozmyšlenou. Ozvu se vám.“
Odešla stejně samozřejmě, jako vešla. Podpatky jí klapaly po mých parketách, dokud se za ní nezavřely dveře.
Vrátila jsem se ke stoličce a posadila se. Teprve potom jsem vypnula nahrávání. V telefonu zůstalo čtyřicet sedm minut jasného, čistého hlasu Kristýny Zelenýové. Výhrůžky finančním úřadem. Plán, jak ze mě vytáhnout podíl ve firmě. Přiznání ke vztahu se ženatým mužem i k tomu, že s ním čeká dítě.
Teď začínala práce.
Druhý den ráno jsem nejela do kanceláře.