— Nikdo nic nebere! — vykřikla Milena. — Jenom chceme, aby v rodině panovala důvěra a pořádek!
— Pořádek? — zopakovala Markéta nevěřícně. — Tím myslíte co? Že se žena všeho vzdá, aby muž měl pocit moci?
— To není o moci! — zamračil se Tomáš. — To je o jednotě. O tom, že jsme jeden tým. A v týmu si věříme.
— A pokud si věříme, proč mám podepsat darovací smlouvu na byt, který jsem koupila za peníze po babičce? — Markéta se podívala Tomášovi přímo do očí. — Kde tu vidíš důvěru?
V místnosti zavládlo ticho. Milena a Ludmila se nervózně zavrtěly, Tomáš odvrátil pohled.
— Takže nehodláš podepsat? — zeptala se Ludmila přísně.
— Ne, nehodlám. A upřímně — Markéta se zhluboka nadechla — pokud vám ten podpis připadá důležitější než já… pak máme větší problém než jen smlouvu o bytě.
Galina se zatvářila, jako by právě dostala facku.
— Nevděčná… po tom všem, co jsme pro tebe udělali… — zamumlala.
— Co jste pro mě udělali? — zeptala se Markéta tiše. — Opravdu mě zajímá vaše odpověď.
— Vzali jsme tě mezi sebe! — zvolala Milena. — Vychovávala jsem tě skoro jako vlastní dceru!
— Ne, Mileno — odpověděla Markéta chladně. — Používala jste mě jako služku. Cokoli jsem udělala, nebylo dost dobré. A když jsem si dovolila něco sama rozhodnout, byla jsem sobecká. Takže ne, nebudu se podepisovat pod nic, co není moje vlastní rozhodnutí.
— Toma, přece to nemusíme řešit takhle dramaticky — ohradil se Tomáš, tentokrát už smířlivějším tónem. — Můžeme si o tom v klidu promluvit, jen my dva.
— Ráda si o tom promluvím s tebou, Tomáši — přikývla Markéta. — Ale bez diváků, bez nátlaku, bez manipulace. A až tehdy, kdy to budeš myslet vážně.
Chvíli na sebe ještě všichni beze slova hleděli. Pak se Markéta otočila a klidným krokem odešla z místnosti. Dveře za ní tiše zaklaply.
Večer strávila ve svém pokoji. Neslyšela ani bouchání nádobím, ani hlasité povzdechy z obýváku. Vzala si knihu a otevřela ji na náhodné stránce, ale nedokázala přečíst ani řádek.
Věděla, že se něco změnilo. Že tímto večerem skončila určitá kapitola jejího života. A i když nevěděla, co bude dál, poprvé po dlouhé době cítila klid.