Lenka s manželem Markem a Zuzanou bydleli nedaleko od obou babiček. Barbora, tedy matka Lenky, už nějakou dobu nežila s jejich otcem, ale tátovi Marka, díky Bohu, zdraví dobře sloužilo. Zuzana tedy měla kromě babiček i jednoho dědečka. Všichni žili v dobrých vztazích a často se vídali.
Jiří hodně pracoval, a tak za Zuzanou jezdila nejčastěji na návštěvu sama Ivana. Pavla (matka Lenky) přijížděla mnohem častěji. Žila totiž sama a velmi se jí stýskalo po rodině. Také byla výrazně starší než Markovi rodiče a už dávno v důchodu.
Svátky a narozeniny slavili společně. Nejčastěji se scházeli u Lenky s Markem doma. Jak bývalo zvykem, všichni si navzájem dávali dárky, často velmi hodnotné. Po narození Zuzany však začala většina dárků směřovat právě k ní. Obě babičky jako by mezi sebou soupeřily. Díky nim měla Zuzana všechno možné — domečky pro panenky, nejrůznější doplňky, panenky všech velikostí a typů, různé druhy miminek. Také nábytek pro panenky, nádobí, oblečení. Později se Zuzana zamilovala do hraček s poníky. Velmi rychle museli do dětského pokoje nainstalovat zvláštní polici, aby se tam vešly všechny koníky a jejich příslušenství.
Zuzana samozřejmě milovala obě babičky stejně — a dědu také, protože byli vždy nablízku. Přesto pokaždé, když přišel nějaký nový (často velmi drahý) dárek, pojala Lenka podezření, že se jedna z babiček snaží stát se tou nejmilovanější. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak vážné.
Lenka a Marek se s rodiči otevřeně pobavili. Požádali je, aby neutráceli tolik peněz za dárky. Rodiče se ale jen usmáli a téměř jednohlasně řekli, že pro milovanou vnučku jim nic není líto.
Den před Zuzaninými pátými narozeninami ji při telefonátu s babičkou Ivanou pozvala, aby přišla slavit její narozeniny.