Často si také telefonovaly. Zuzana se ráda dělila o své dětské zážitky s oběma babičkami, někdy i trošku drbala. Ale babičky jí rozuměly a podporovaly ji.
Ivana samozřejmě slíbila, že na oslavu přijde – jak jinak? Potom zavolala své příbuzné a během hovoru náhodou zmínila, že ji vnučka pozvala na narozeniny. Pavla si narozeniny pamatovala moc dobře a dokonce už měla připravený dárek, ale když tu zprávu uslyšela, strašně se rozrušila a urazila. Celý večer proplakala.
Když Lenka za pár dní zavolala a pozvala ji na oslavu, Pavla prohlásila, že je hluboce dotčená tím, že ji Zuzana úmyslně nepozvala. A proto teď schválně nepřijde. Vždyť je přece hlavou rodiny, starší žena, citlivá povaha, zaslouží si úctu! Takhle se s ní jednat nesmí. A měla být pozvána jako první!
„Mami, je jí pět! O čem to mluvíš? Nebyl v tom žádný zlý úmysl!“ zvolala Lenka do telefonu.
„Já jsem vždycky tušila, že má radši Ivanu a Jiřího. A teď je to jasné. Ani ty dárky nic nezměnily. A tolik jsem za ně utratila!“ vzlykla při těch slovech Pavla.
„Mami… no promiň, jestli se něco stalo! Jen tě prosím – přijď na oslavu! Zuzana by bez tebe byla smutná.“
„Ne. Jsem na vás uražená,“ prohlásila Pavla a zavěsila.
Do oslavy zbývaly dva dny a Lenka měla s přípravami plné ruce práce. Vůbec netušila, že to matka skutečně myslí vážně a nepřijde.
Ale opravdu to dodržela. Pavla splnila svou hrozbu.
Na samotné oslavě si však Lenka začala dělat starosti spíš o to, že se máma vůbec neozývá, a tak se za ní vypravila.
Když otevřela dveře do jejího bytu a vstoupila do předsíně, uviděla matku, jak sedí na stoličce u kuchyňského stolu.