Ve dvaasedmdesáti letech stál Petr v supermarketu, oslepený světlem nad regálem s ovocnými dětskými jogurty, neschopný rozeznat drobné etikety, když se za ním ozval tichý dětský hlásek: „Dědečku, které z nich měla mamka ráda?“
Prsty mu sevřely kovovou rukojeť vozíku. Na okamžik zapomněl dýchat. Mamka. Slovo mu projelo srdcem jako střep.
Pomalu se otočil. Holčička, tak kolem sedmi let, s rozcuchanými hnědými vlásky, které se jí uvolňovaly z volného copu, s aktovkou ještě na zádech. Oči — velké, šedé, bolestně povědomé — zíraly do jeho tváře, jako by se bála odpovědi.
„Já… nejsem tvůj dědeček, miláčku,“ řekl a snažil se usmát, ale úsměv mu nedošel do očí.
Zamrkala zmateně. „Ale ty jsi přece Petr, že jo?“
Srdce mu vynechalo úder. Petr. Nikdo tu jeho jméno nevyslovil. Ne v tomhle novém městě, ne v tomhle anonymním supermarketu, kde doufal, že bude jen dalším neznámým starším mužem.
Všimla si, že se mu třese ruka. Rozhodně a s důvěrou natáhla obě ruce a chytla se vozíku, aby ho ustálila. „Tatínek mi ukázal tvoji fotku,“ pošeptala. „Na polici. Vedle mamky.“
Dech mu unikl z plic. Polička. Fotka. Už ji viděl před očima, než to vůbec dořekla — ten zaprášený rámeček, co Jana Novák měla na pianu, snímek z dne, kdy vynechal její promoce kvůli „důležité schůzce.“
„Myslím, že ses spletla,“ zašeptal, i když jeho hlas se zachvěl pod tíhou lži.
Dívka narovnala záda, bradu zvedla hrdě. „Jmenuju se Nela,“ řekla. „Mamka byla Jana Novák. Říkala mi, že její táta se jmenuje Petr. A že měl svou práci radši než ji.“
Regály kolem náhle působily jasněji a hlučněji, přestože všechno kolem ztichlo. Uši mu zaplnilo tiché hučení, jako by se všechny ty roky, pečlivě poskládané do krabic a uzamčené, teď začaly rozpadat.
„Kolik ti je, Nelo?“ zeptal se.
„Sedm,“ váhavě odpověděla. „Skoro osm. Mamka… mamka zemřela, když mi bylo šest.“
Bylo to venku — vyřčeno dítětem jednoduše a suše. Mamka umřela. Dvě slova, která mu ležela jako kámen na hrudi ode dne, kdy dostal ten dopis — vlastně to nebyl dopis od ní, jeho bývalá žena mu nezavolala: „Jana zemřela minulý měsíc. Rakovina. Prosila nás, abychom tě nekontaktovali.“