Prudké, podrážděné prásknutí vstupních dveří se rozlehlo bytem a přinutilo Veroniku trhnout sebou. Odložila rozečtenou knihu, prstem si poznačila stránku. Marek se vrátil – a podle zvuku bylo jasné, že dnes má opět „den blbec“, kdy ho každá maličkost dokáže vyvést z míry. Poslední měsíce se jeho nálady střídaly jako aprílové počasí: od nečekané, okázalé něhy až po výbuchy neovladatelného hněvu. Dnes to zjevně přešlo do fáze bouře.
Vstoupil do obýváku a rozrazil dveře takovou silou, že narazily do zdi a nechaly na čerstvě natapetované stěně sotva patrný otisk. Jeho tvář byla rudá, v očích mu plály divoké jiskry.
— Ty! — zavrčel Marek, téměř jí zabořil prst do tváře, jako by byla nějaké nežádoucí domácí zvíře. — Slyšel jsem, jak jsi mluvila se svou sestrou! Zase ty její problémy! Zase ty vaše vesnické žvásty! Copak jí nemůžeš prostě říct, ať si své průšvihy vyřeší sama?!
Veronika se pokusila mluvit klidně, tón jejího hlasu byl vyrovnaný, aby nepřilila olej do ohně.
— Jen mě požádala o radu, Marku. Má problém s jeslemi pro Natálii, není místo, a musí se vrátit do práce. Slibovala jsem, že jí pomůžu něco najít.
— Problém! — Marek popadl ze stolu čerstvé noviny s důležitým finančním článkem, který si Veronika právě odložila, a mrštil jimi o zeď tak silně, že se stránky rozletěly jako hejno ptáků. — Ona má pořád nějaký problém! Stejně jako tvoji rodiče, pořád něco řeší, pořád jim něco chybí! Ostuda! Říkal jsem ti přece: nemluv s nimi tak často!
Veronika se jako vždy snažila uklidnit situaci, nenechat ji přerůst v hádku, která by jim mohla zkazit celý večer, možná i noc. Už dávno si zvykla na Markovy jedovaté poznámky na adresu její rodiny – těch prostých, jako zoraná půda, pracovitých lidí. Žili skromně, bez okázalosti, ale poctivě, jako precizně seřízený hodinový stroj. Otec, Josef, byl konstruktér obranných systémů obestřených tichem tajemství. Matka, Kateřina, zářila u tabule při výuce matematiky na prestižním gymnáziu. V jejich domě nepanoval kult bohatství, ale žila tam láska, respekt a přísná, spravedlivá disciplína – tři strany jednoho krystalu.