Josef se klidně podíval na zetě. V jeho očích nebyla ani špetka škodolibosti, jen hluboké zklamání.
— Marek, nikdy jsem se nešířil o své práci. Ten můj „zámeček“, jak tak rád nazýváš ten obranný závod, kde jsem pracoval, není zas tak malý. A bankovní skupina „Finanční úsvit“, ve které zastáváš tak vysokou pozici, je ve skutečnosti pouze součástí našeho rodinného holdingu. Na chod banky dohlížíme už delší dobu a, bohužel, jisté aspekty — zejména pokud jde o etiku řízení — nás přestaly uspokojovat.
Vzal ze stolu tenkou složku s logem banky.
— Například se k nám donesly velmi znepokojivé zprávy o vašem… přístupu k zaměstnancům. A co je obzvlášť znepokojující, k mé dceři.
Marek zbledl. Hlavou mu bleskově prolétaly útržky vět, výjevů z minulosti. Jeho povýšené úšklebky vůči „obyčejným“ příbuzným Kláry. Jeho přesvědčení o vlastní výjimečnosti a beztrestnosti. Jeho včerejší hněv, rána… Všechno najednou dopadlo zpět na něj s ohlušující silou.
Netušil, že ta „ostuda“, kterou se oháněl, ve skutečnosti vlastnila jeho banku.
V tu chvíli do pracovny vplula Klára jako socha. Bezchybný, strohý kostým obepínal její postavu, každý vlásek účesu spočíval na místě, jako z mramoru. V rukou držela složku – němé ozvěny otcovy moci. Ale nejvíc mrazil její pohled: chladný, odtažitý, bez sebemenší jiskry citu k Markovi – jen vyprahlá prázdnota.
— Dobrý den, — pronesla a upřeně se na Marka dívala bez jediného náznaku emoce. — Přinesla jsem dokumenty k rozvodu. A také oznámení o vašem okamžitém odvolání z funkce viceprezidenta. Všechny vaše služební karty už byly zablokovány, přístupy zrušeny. A vaše auto, pokud se nemýlím, má být vráceno bance?
Marek se sesunul na židli za sebou, jako by mu nohy vypověděly službu. Jeho svět se zhroutil a rozpadl v prach. Ta „ostuda“, kterou vysmíval, se ukázala jako základ, na němž stál celý jeho život, kariéra, ješitnost. Klára, kterou považoval za naivní a slabou, tam teď stála jako ta, kdo rozhoduje o jeho osudu. A poprvé v jejích očích neviděl bolest, ale přesně tu samou ocel, která byla v očích jejího „obyčejného“ otce, a v jejím hlase — absolutní, neotřesitelnou autoritu.