— Ahoj, jak dopadla prezentace?
— Bídně, šéf si všiml skvrny a zeptal se, jestli jsem náhodou nespal v garáži. A ten obrázek… Musel jsem vytrhnout list, ale na něm byl graf, všichni se smáli, kvartální prémie je v tahu.
— To je mi líto, — řekla jsem lhostejně. — A ponožku jsi našel?
— Ne, chodil jsem v jedné, odřel jsem si nohu.
Posadil se na židli a sevřel hlavu do dlaní.
— Deniso, promiň, jsem idiot. Opravdu jsem si myslel… no, že je to lehké sedět doma, ale dneska… když jsem hledal tu ponožku, málem jsem se rozbrečel. Uvědomil jsem si, že bez tebe jsem nula, neschopnej na domácnost a máma má pravdu, jsem prase.
Vytáhl z kapsy obálku.
— Co to je?
— Odblokoval jsem kartu, převedl tam padesát tisíc a tady… hotovost, na wellness nebo na co budeš chtít. To je tvůj plat za týden „volna“, spočítal jsem to podle sazeb agentury: úklid, vaření, hlídání, praní — vyšlo to draho.
Vzala jsem obálku do ruky.
— A ještě tohle.
Položil vizitku.
— To je úklidová služba. Zítra přijdou, všechno vyčistí. Generální úklid, zaplatil jsem to. Nechci, aby ses s tím musela trápit, je to moje chyba.
Podívala jsem se na něj — byl upřímný, ponížení v práci a kartáč od mámy mu vyčistily hlavu líp než jakákoli hádka.
— Omluva přijata, — řekla jsem. — Ale mám podmínku.
— Jakou? Jakoukoli.
— Zkušební doba — měsíc. Ještě jedno slovo typu „darmožroutka“, „sedíš doma“ nebo „nenosíš pytle“ — a jedu k mámě na dva týdny. A ty zůstaneš s Matějem a domácností sám, naplno, rozumíš?
— Rozumím, — přikývl. — Přísahám, už ani slovo.
Vstal.
— Vynesu odpadky, nedá se tu dýchat.
Vzal pytel s odpadky, zavázal ho a zamířil ke dveřím. Dívala jsem se za ním — lekce pochopil. Drahá daň — prémie a nervy — ale pochopil.
Přešla jsem k myčce, otevřela ji a zmáčkla tlačítko „Start“.
Život se vracel do normálních kolejí. Ale teď už to bylo kolejiště rovnocenného partnerství, ne otroctví.
A ty steaky… dnes je usmažím. Zasloužil si to za vynesení odpadků.
(Konec)
Klikni na „To se mi líbí“ a dostávej jen ty nejlepší příspěvky na Facebooku ↓
Měj trochu svědomí
— A co ty tu děláš? Vůbec jsme nečekali, že se tu objevíš, — zamumlala zmateně švagrová, když spatřila Natálii na prahu své chalupy.
Rozsvítila se kontrolka „check“ po tankování: co je třeba ihned udělat
Tak vidíš, synku, já tě varovala — jedna facka navíc nikdy neuškodí, a manželka přestane odmlouvat, — řekla tchyně a zadívala se přímo na mě.
Tohle je můj dům a kvůli vaší rodině se mačkat nehodlám, nevydržela Hana. Do večera chci, abyste byli pryč, váš syn tu nic nerozhoduje.
– Tvůj podíl ze závěti jsme dali bratrovi, ty ho nepotřebuješ! – řekla matka, ale notář všechny překvapil novými dokumenty.
— Maminka řekla, abys svoje účty platila sama — plácl manžel.
— Dokumenty k bytu přímo před mýma očima — křičela jsem, když tchyně trhala papíry na malé kousky s úsměvem na tváři.
— Prodej TOHOHLE bytu je nevyhnutelný! — řekl manžel. Usmála jsem se, vytáhla dokumenty a vyhodila ho s tchyní za práh!
— Moje výplata není na vaše rozmary, ale na budoucnost mých dětí, — prohlásila jsem manželovým příbuzným, když žádali peníze.
5 osobních automobilů ze SSSR s vysokou průchodností
Zase sis koupila maso jen pro sebe — ušklíbla se švagrová. — A ty hodláš jíst za moje peníze, zlato? Obchod je za rohem, běž se projít.
Jen jsem se vrátila pro deštník. A zaslechla jsem, jak mě manžel probírá se svou sestrou.
— Odteď je tohle moje chata, a tedy moje pravidla, — oznámila skromná snacha drze vystupující rodině.
— Vypadněte, tenhle dům je teď náš! — vykřikl neomalený zeť, ale brzy poznal, co si zasloužil.