ho ruksaku a malá knížka s obrázky – podávala ji žena, která seděla naproti. Starý muž zíral na obsah kufříku, jeho pohled se zamlžil.
Michal tiše zavřel kufr a pevně ho uchopil.
– Tak jdeme, – řekl.
Nikdo už nepromluvil, když vystupovali. Autobus stál mlčky, jako by se i jeho motor zamyslel. Lidé v něm zůstávali zaraženi, zároveň pohnuti – jakoby každý z nich pocítil, že někam také směřuje, jen si do té chvíle nebyl jist, kam.
Starý muž a Michal kráčeli spolu po ulici, jako by se znali dlouhá léta. Kufřík tiše klapal o obrubník a slunce se pomalu prodíralo mezi střechami starých domů Českých Budějovic.