Jana vytočila další číslo, tam jí dívka radostným hlasem oznámila, že dnes mají otevřeno jen do osmnácti hodin a popřála jí šťastný nový rok. Jana se podívala na hodinky – osmnáct nula pět. Vytočila ještě jedno číslo, s tím, že tentokrát už naposled. K jejímu překvapení objednávku přijali. Jana shromáždila potřebné dokumenty, oblékla se, vzala s sebou mandarinky se šampaňským a vyšla z kanceláře.
A hned jí to vyrazilo dech – venku bylo prostě nádherně. Zimní vzduch příjemně chladil tváře, pod nohama křupal sníh. Lampy svítily naplno a všude kolem mihotala barevná světýlka. Lidé pospíchali domů obtěžkáni taškami a krabicemi. Obchody byly ještě otevřené a ti, kteří nechávali všechno na poslední chvíli, vybírali dárky. Jana cítila, jak ji pomalu pohlcuje ten rušný sváteční ruch.
„No tohle!“ pokárala se a rozhodně vstoupila do právě otevřených dveří supermarketu.
Zanedlouho už vybalovala nákup u sebe v kuchyni.
„Snad se ta brambora stihne uvařit.“
Jana zapnula televizi, pověsila na okno právě koupený světelný řetěz, zapojila ho do zásuvky. Po okenním rámu se rozzářil a poblikával veselý, pestrobarevný had. Jana provedla krátký taneční pohyb s rukama nad hlavou a šla připravit novoroční večeři.
„A proč ne! Pro sebe – pro tu nejmilejší!“
Zatímco se na balkoně chladily brambory na salát, na stole se objevily chlebíčky s kaviárem a její oblíbenou červenou rybou. Masové delikatesy z obchodu se v tenkých plátcích přesunuly na obrovský plochý talíř a tam byly krásně naaranžované na kudrnaté listy salátu. Talířek s kostkami sýra. Ananas. Miska s mandarinkami od Pavla.
Za půl hodiny byl hotový i salát a na pánvi příjemně prskaly kuřecí paličky. Jana přisunula k pohovce konferenční stolek, přikryla ho velkou krajkovou utěrkou a začala nosit na něj talíře s jídlem. Postavila sklenku na šampaňské i sklenici na džus, vedle talíře položila nůž a vidličku. Ustoupila o pár kroků a kriticky si prohlédla výsledek, jako by se připravovala na přijetí hostů.