Na svatbu Tereza pozvala i svého otce. Mezitím se už stihl rozvést a znovu se oženit s ženou, která měla dvě děti. Ani toto manželství však dlouho nevydrželo.
Na svatbu dorazil bývalý manžel sám a začal se dvořit Haně. Všichni hosté se dojímali, když tančil s krásnou dcerou.
Po absolvování studií se Tereza odstěhovala s manželem do jiného města. Od té doby se Hany kontakt s ní omezil jen na krátké telefonáty, přání k Novému roku a k narozeninám.
Hana těžce nesla rozvod s manželem a odchod dcery ji zlomil úplně. Časem se však smířila se svým osudem a dokonce i nacházela jisté pozitivní stránky v samotě.
Přesto ji pokaždé přepadla melancholie, když při procházce potkala starší pár, který se něžně podpíral pod paží. I ona toužila zestárnout po boku muže, obklopena milovanými vnoučaty.
Hana by jistě byla skvělou babičkou, svou nevyčerpanou lásku by vkládala do vnoučat. Ale osud měl s ní jiné plány. Dcera s manželem s potomky nespěchali. Možná to bylo i správně. Sama Hana otěhotněla rok po svatbě – ani se nestihli s manželem pořádně poznat a už je pohltily starosti a problémy spojené s narozením dítěte.
***
Hana právě překročila pětačtyřicítku, byla plná síly, zdraví jí sloužilo. Měla milovanou práci a volný čas ráda trávila u knih nebo s pletením. Jenže neměla rodinu – a tedy ani štěstí.
Nečekaný telefonát ji vyrušil od pletení. Na displeji svítilo jméno bývalého manžela. Řekl jí, že je v nemocnici, a poprosil ji, aby ho přišla navštívit – člověk nikdy neví. Mluvil zvláštně, jako by měl něco v puse, nebo byl opilý.
Její babička, hluboce věřící žena, vedla s malou Hanou v dětství rozhovory o spáse duše. Dívku zasáhla její slova: že při posledním soudu se Bůh bude ptát každého, jaké dobré skutky vykonal – jestli nasytil hladového, podělil se s chudákem o košili, navštívil nemocného.
„A když to dělat nebudeš, Bůh tě potrestá – pošle tě do pekla, kde budeš hořet celou věčnost,“ varovala babička.
Hana si ta slova zapamatovala na celý život. Druhý den tedy koupila hroznové víno, sušenky, džus – a vydala se do nemocnice. Přeci jen to nebyl úplně cizí člověk.
V pokoji bývalý manžel nebyl – odešel na procedury. Položila tašku na noční stolek a vypravila se za ošetřujícím lékařem. Našla ho v sesterně. Vyčetl jí, že dosud manžela ani jednou nenavštívila. Když ale zjistil, že je to jen bývalá manželka, změkčil. Sdělil jí, že muž prodělal mrtvici, ale naštěstí ho do nemocnice přivezli včas – jinak to mohlo dopadnout podstatně hůř.
Mluví nejasně kvůli neurologickým potížím, ale řeč se mu časem vrátí. Má drobné potíže s rukou a nohou, ale tělo je silné, takže se úplně zotaví.
Hana si s úlevou povzdechla. Obávala se, že zůstane ochrnutý. Byl sice její bývalý a opustil ji, ale zlé mu nepřála. Když se vrátila na pokoj, bývalý manžel už seděl na lůžku a radostně ji přivítal. Úsměv měl nakřivo, jako by se ušklíbal.