Ráno začalo slunečním paprskem, který se protáhl skrz nedotažené závěsy a teď vytrvale budil Kateřinu.
„Kateřino, už jsi vzhůru? Vstávej, drahá,“ tiše vešel do ložnice Jaromír, její milovaný manžel.
„Dobré ráno, Jaromíre,“ protáhla se Kateřina a doslova to zamručela blahem.
„Máma připravila snídani, tak se rychle běž umýt – všichni čekají jen na tebe!“
Pro Kateřinu bylo tohle všechno nezvyklé: rodina, vzájemná péče, manžel, tchyně, která ji má ráda navzdory předpovědím kamarádek. Poprvé v životě se Kateřina cítila klidná, chráněná a jistá. Konečně byl někdo ochotný udělat ji šťastnou!
Kateřinino dětství bylo hrozné. Neměla štěstí narodit se do problémové rodiny. Matka kdysi slibovala velkou budoucnost, pracovala ve velké firmě. Všechny své potíže ale řešila s lahví v ruce. Nakonec přišla o prestižní práci, prodala městský byt a koupila malý domek. Kdo byl Kateřinin otec, matka sama nevěděla.
„Ach ty můj chudáčku,“ hladila babička Kateřinu po kostnatých zádech, svázala jí řídké vlásky do culíku a snažila se holčičku vykrmit. Ta, na rozdíl od většiny dětí, jedla všechno: kaši, ryby i salátky.
„Babičko, můžu si přidat?“ Kateřina málem vylizovala talíř a babička jí přidávala jednou karbanátky, podruhé koláčky.
Babička byla jediným člověkem, který Kateřinu miloval. Dívce bylo teprve šest let, když babička zemřela. Od té doby doslova přežívala: doma skoro nebylo co jíst. V den, kdy přišly dávky, matka se slzami opilými po tvářích koupila dceři pytlík bonbonů, „aby potěšila svou krev“. Ty karamelky Kateřina nenáviděla a s radostí by je vyměnila za obyčejný bochník chleba. Ještě že ve škole dostávala obědy zdarma jako sociálně slabá!
„Dobrý den, přišly jsme na kontrolu, je to povinnost školského úřadu,“ pozdravila trochu provinile Kateřinina třídní učitelka.
„Pojďte dál,“ zachumlala se dívka do tenkého šálu a pozvala učitelku a ještě jednu ženu v uniformě do domu. „Máma spí.“
„Proč je tu taková zima? Netopíte v kamnech?“
„Není dřevo. Není uhlí. Všechno došlo.“
„Jak to, že není? Vždyť jsme se ve škole snažili, v září vám přivezli zásobu,“ podivila se učitelka.
„Máma… prodala…“ bylo Kateřině stydno, že si stěžuje na vlastní matku.
„Je to jasné,“ řekla klidně žena v uniformě a zadívala se na dívku. „Kateřino, sbal si prosím svoje věci.“
Kateřina poslušně sbalila pár věcí, posadili ji do auta a odvezli. Nejdřív do nemocnice, potom do dětského domova. O několik dní později matka, která si ani nevšimla zmizení dcery, náhodou způsobila požár. Tak se Kateřina stala sirotkem.
V dětském domově Kateřina po dlouhé době spala v čistém povlečení, jedla skoro tak chutně jako u babičky a v noci ji nebudily křiky veselé společnosti její matky. Spolu s kamarádkami nastoupila na gastronomickou školu, absolvovala ji s vyznamenáním a našla práci nejprve v kavárně a potom v módní restauraci.
„Promiňte, změnil se vám kuchař? Zavolejte ho prosím,“ Jaromír měl vlastní podnikání a dvakrát týdně obědval právě v této restauraci.
„Dobrý den, chtěl jste mluvit s kuchařem?“ stála před Jaromírem hubená dívka s obrovskýma očima.
„Ano, to jste vařila vy?“ bylo zřejmé, že Jaromír jídlo sotva ochutnal, ale celé ho nesnědl.
„Ano, je něco špatně? Nechutnalo vám?“
„Právě naopak. Jsem tak nadšený, že se obávám, že budu potřebovat přidat. Myslím, že restaurace má s vámi obrovské štěstí!“
„Děkuji,“ Kateřina zčervenala. Na nadšené reakce hostů si pořád nemohla zvyknout.
Jaromír začal do restaurace chodit čím dál častěji. Miloval dobré jídlo. A jednou Kateřinu náhodou potkal v obchodním centru, neudržel se a pozval ji na procházku. Tak začal jejich roční románek. Jaromír, lamač srdcí a lehkomyslný požitkář, se nečekaně usadil: existovala pro něj jen tahle okatá dívka.
„Kateřino, stala ses mi blízkým člověkem, už si ani neumím představit, jak jsem bez tebe dřív žil.“
„Já taky,“ zarděly se Kateřině tváře.
„A vůbec si nedokážu představit svou budoucnost bez tebe. Vezmeš si mě?“
Svatbu se rozhodli zatím nepořádat. Jaromír přestěhoval Kateřinu z pronajatého bytu do bytu své matky a pak to při této příležitosti oslavili v restauraci. A dívce začal život, o kterém tolik snila. Jaromír byl stále pozorný, starostlivý a něžný a i s tchyní vycházela Kateřina docela dobře.