„Tomáši! Viděl jsi to?! Jak si to mám vykládat? To opravdu nešlo dát vědět dopředu?“
„Jdu. Co se zase stalo?“ – čtyřicetiletý muž se zul, vešel s taškami do kuchyně.
Právě se vrátili z obchodu. Manželka stála u stolu a v rukou držela lístek.
Černé na bílém tam bylo napsáno:
„Moji drazí. Odjela jsem navštívit kamarádku. Na jak dlouho, ještě nevím. Nedělejte si starosti. Občas vám sama zavolám. Babička.“
„Anno, vždyť je to přece dobrá zpráva! Vždycky jsi říkala, že ti máma překáží pod nohama. Teď ti na kuchyni nebude nikdo vadit.“
„Za dva týdny mám večírek k příležitosti jmenování do nové funkce! Myslela jsem, že Jarmila všechno připraví! Co teď budu dělat?“
„Nedělej si starosti, řekni hostům, že máme doma trochu těsno, a pozveš všechny do restaurace.“
„A kolik to bude stát? Pozvala jsem čtrnáct lidí, plus my dva!“
„No a? Nepovyšují tě přece každý den!“
Večer se ze kroužku vrátila dvanáctiletá dvojčata Kristýna a Filip a rodina si sedla k večeři.
„Děti,“ řekl Tomáš věcně, „mám pro vás dobrou zprávu. Babička odjela na návštěvu, zdá se, že na delší dobu. Někdo z vás se může nastěhovat do jejího pokoje. Kdo chce?“
„Ať jde Filip,“ řekla dcera. „Mně se babiččin pokoj nelíbí, je strašně malý.“
„Mně je jedno, kde budu bydlet. Jen si s sebou přestěhuju postel. Na babiččině gauči se spát nedá. Ten by se už dávno měl vyhodit.“
„Ale no tak!“ podíval se na něj otec. „Sice ho koupili, když mi bylo deset, ale pořád je ještě docela dobrý.“
„A zkoušel jsi na něm ležet? Bez postele se stěhovat nebudu!“ prohlásil Filip rozhodně.
…Celý následující den Anna v práci seděla u počítače a proklínala všechno možné. Vybírala vhodnou restauraci. Všude to bylo strašně drahé.
O další dva týdny později se večírek konal. Kdyby nebylo té částky, s níž se museli rozloučit, byli by manželé spokojení. Unavení se z restaurace vrátili domů.
„Mami, zítra máme třídní schůzku. Paní učitelka říkala, že je nutné přijít!“ „potěšila“ ji dcera hned ve dveřích.
„Tomáši, jdi tam prosím ty, já vůbec nemám čas.“
„Anno, nepůjde to, víš přece, že jsem se zítra domluvil, že odvezu auto do servisu. Takže to budeš muset vzít na sebe.“
„To se Jarmila opravdu trefila, kdy se rozhodla objíždět návštěvy. Zase nám pověsila na krk další problém!“
„Mami, utrhl se mi knoflík na bundě, přišiješ mi ho?“ přišel k matce Filip.
„Upřímně řečeno, v tvém věku už byste si měli knoflíky dávno přišívat sami!“