– Ve vašem věku byste si už dávno měli přišívat knoflíky sami! – řekla podrážděně unavená Anna.
Vzala bundu a přišila utržený knoflík. Uklidila kuchyň. Podívala se na budík: jedna hodina v noci.
– Mami, co máme k snídani? – zeptala se ráno Kristýna a políbila nevyspalou matku, která seděla u stolu s hrnkem kávy.
– Vyndej z lednice salám!
– Mami, já chci lívance nebo omeletu, – poprosila dcera.
– Řekla jsem, ať vlezeš do lednice a vytáhneš salám!!!
– Já jsem včera celý salám dojedl, – spokojeně pronesl Filip, který se objevil ve dveřích kuchyně a natahoval si tričko. – Polévky bylo jen na dně, tu jsem nechal Kristýně, sobě jsem si udělal sendviče!
– Dobře, – sebrala síly Anna, – hned vám udělám omeletu! Kristýno, po škole se stavíš v obchodě a koupíš balíček instantních ovesných vloček, kaši si pak uvaříte sami.
– Dobře, mami.
– Anno, – vešel do kuchyně Tomáš a za chůze si zavazoval kravatu, – ber na vědomí, že dnes mám na sobě poslední čistou košili!
– Tomáši! Nemůžeš si ty košile hodit do pračky sám?!
– Dobře, – podíval se muž na ženu s překvapením, – někdo tě už stihl rozčílit?
– Nevolala ti Jarmila? – zeptala se tiše manželka.
– Ne. Ať si v klidu odpočine! Že jo, děti?
– Mně už se po babičce stýská, – přiznala se Kristýna.
– Tati, a na čem bude babička spát, až se vrátí, když jsi vyhodil její pohovku? – zeptal se Filip.
– Až se vrátí, tak si o tom promluvíme!
…Anna měla těžký pracovní den. Neměla sílu jít na třídní schůzku. A navíc už si na ně odvykla. Obvykle tam chodila tchyně.
Už se blížila k domu, když spatřila starší sousedku.
– Dobrý večer, Jaroslavo.
Stařenka pyšně zvedla hlavu a odvrátila se od ní.
Doma Anna osmažila kupované karbanátky a uvařila nudle. Na víc prostě neměla sílu. Rodina seděla u stolu, když Tomáš řekl:
– Anno, ty sis stěžovala, že se moje máma… – podíval se na děti, – že je moje máma pomalá, a to ti řeknu, že to ještě není to nejhorší.
– Co tím myslíš?
– Dnes ráno jdu do práce, naproti mně Jaroslava. Zdravím ji a ona se ode mě tak pyšně odvrátí. To už je problém, když člověk nepoznává své sousedy!
– Naše babička má hlavu v pořádku, – nečekaně se zapojil Filip. – A Jaroslava je úplně normální, dnes jsem ji zdravil, dokonce jsme si spolu povídali.
– O čem? – zeptala se matka.
– Ptala se, kde je babička, a já jí řekl, že jela na návštěvu ke kamarádce.