– Věřím! Opravdu věřím! Potřebujete ji doma jen proto, aby za vás dělala práci! A až všechno udělá, bylo by nejlepší ji někam odklidit do dalšího dne! Že ano?
Anna sklopila oči.
– A není vám hanba? Z jejího vlastního domu ji vystrčit! Vždyť bydlíte v jejím bytě! Už nemám sílu se na tebe dívat!
Stařenka zabouchla dveře. Anna se vyčerpaně opřela o zeď a zavřela oči. Hned nato znovu stiskla zvonek.
– Co zase chcete?! – rozlícená stařenka se nemohla uklidnit.
– Jaroslavo, dejte mi adresu toho domova pro seniory.
– Vesnice Kutná Hora, tam se zeptejte!
Anna zavolala do práce a omluvila se. Pak vytočila manžela:
– Máš pojízdné auto?
– Nevím.
– To je jedno! Vezmeme taxi. Rychle domů!
– Co se stalo? – manželovu vyděsila její roztřesená, nervózní řeč.
– Řekla jsem rychle!
– Jedou, hned budu.
Než manžel přijel, Anna se trochu uklidnila. Řekla mu, že jeho matka je teď v domově pro seniory a že ji musí vyzvednout. Za pár hodin dorazili do vesnice, na jejímž okraji se domov nacházel.
Když vešli do areálu, uviděli skupinu starších žen sedících na lavičce. Přistoupili blíž.
– Tomáši?
Tomáš svou matku hned nepoznal. Zkrásněla a omládla, oči se na syna i snachu dívaly laskavě.
– Přijeli jste mě navštívit? Zbytečně se trápíte, určitě máte plno práce. Pojďte ke mně do pokoje.
Jarmila bydlela ještě se dvěma ženami. Ty byly zrovna na procházce. Pokojík byl malý, ale útulný.
– Posaďte se, – pozvala je.
– Mami, přijeli jsme pro tebe, sbal se, – řekl syn.
– Ne, děti moje, k vám se nevrátím. Věděla jsem přece, že vám překážím. Zabírám pokoj, žiju sama jako panička. A pořád se vám pletu pod nohy, hlavně v kuchyni… Řekla jsem si, že bezemne vám bude líp. A tak jsem přijela sem.
– Jarmilo, vraťte se. Léto ještě neskončilo, vyberete si hezký pobyt, zajedete si do lázní. Všechno zaplatíme.
– Děkuju vám, moji drazí, jenže já jsem tady potkala svou lásku. Romana. Pracuje tady jako lékař. Na podzim se chystá do důchodu a zve mě k sobě do města. Rozhodli jsme se vzít. Je mi přece teprve sedmdesát… Takže, moji milí, jeďte za dětmi!
…Anna a Tomáš se vraceli zpátky s prázdnou a jen se divili. Kde se to kdy vidělo, aby člověk v sedmdesáti letech dělal takové věci. Uteče z domu, opustí rodinu. A ještě se zamiluje. Podivuhodné jsou cesty Páně…
Zdroj