— Ne, ale z druhé strany, nemělo by být štěstí babičky i štěstím vnuka? Mám přece pravdu?
„Utrať to za sebe,“ mlčky opakovala bankovka.
— Tak co, mám prostě jít a koupit si tu vysněnou kabelku? Bože, kam jsem to dospěla, stará ženská a povídám si s penězi, — žena se lehce plácla do čela.
Každý den se dívala na všechny ty šťastné lidi, kteří si mohli dovolit lístky na koncerty svých oblíbených interpretů, a snila o tom, že si taky splní alespoň jeden malý sen. Marta už tři roky chodila s obyčejnou taškou. Důchod a výplata padly na jídlo, léky, energie a na nenasytného Dominika.
— Bez svých airpodů se klidně obejde, nebo jak se těm sluchátkům dneska říká, — řekla žena znovu nahlas a vytáhla z tašky peněženku. Vylovila svých pět tisíc korun, aby je vyměnila za ty s vzkazem.
***
— Tady máte, — podala Marta pět tisíc mladé dálkové studentce Zuzaně, která pracovala v galanterii. — Tu kabelku jsem si přála už tak dlouho. A víte co? Ani trošku se nestydím. Já… já jsem šťastná! — prohlásila starší zákaznice a otáčela se před zrcadlem. — Žijte tady a teď, — přidala nevyžádanou radu prodavačce, než odešla.
Zuzana doprovázela veselou ženu závistivým pohledem. Sama by si takovou kabelku nikdy nedovolila. A tady přišla nějaká nenápadná babka a bez mrknutí oka ji koupila, aniž by se podívala na cenovku. Neuvěřitelné.
Zuzana bydlela v pronajatém pokoji na okraji města a znala chuť celé řady instantních nudlí. Přestěhovala se z regionu, aby dobyla velké město, a za dva roky ani jednou nepožádala rodiče o finanční pomoc. Plánovala dosáhnout velkých věcí, snila o tom, že bude pýchou rodiny, ale dodnes si nedokázala dovolit utratit peníze za nějaká vlastní přání — tak, jak jí to nabízal nápis na bankovce, kterou právě dostala od zákaznice. Ty peníze ostatně ani utratit nemohla, protože patřily obchodu.
— „Utrať to za sebe,“ — přečetla Zuzana tajemný vzkaz. — To by bylo skvělé… — sevřela rty a pětitisícovku uložila do pokladny.
Uprostřed dne vtrhla k Zuzaně do oddělení skupina cikánek. Jedna z žen ji žádala, aby jí namarkovala peněženku, a položila na pult pět tisíc, druhá Zuzanu rozptylovala a chtěla ukazovat kabelky, třetí si drzým způsobem sundávala z vitríny zboží a obracela ho naruby. Zuzana začala panikařit a v jednu chvíli ztratila nad situací kontrolu. Když se vrátila ke kase, odpočítala cikánce drobné z pěti tisíc, které už si mezitím stihla strčit zpátky do kapsy. Teprve ke konci dne, když Zuzana přepočítávala kasu před očima majitele obchodu, vyšlo najevo, že přišla o tři tisíce korun a koženou peněženku. Celková škoda činila přesně pět tisíc korun.
— Když sis za dva týdny vydělala deset tisíc, tak polovinu si nechám jako náhradu za tvou chybu a pět tisíc si můžeš vzít hned. Promiňte, Zuzano, ale takhle to nejde. Ti cikáni vás tady nakonec připraví i o poslední košili, — podal majitel galanterie uplakané Zuzaně pět tisíc.
Když vyšla z obchodního centra, vydala se studentka směrem k domovu a v pěsti svírala svůj skromný výdělek.