A pak Jakub dospěl. Na střední škole se u něj začaly objevovat dívky. Jak to Jana prožívala! Navenek to samozřejmě nedávala znát: chápala, že pětiletý věkový rozdíl z ní automaticky dělá „mladší sestřičku“ a mluvit o lásce by bylo pošetilé. Postupně se od sebe vzdalovali, několik let žili téměř paralelně, společných témat bylo minimum. Pak mladík dokončil školu a nastoupil na univerzitu. Jednou přišel za Janou a poprosil ji, aby mu pomohla vymyslet narozeninové přání pro spolužačku, nějakou Marii.
Jana mu s úsměvem pomáhala, ale sama tiše trpěla, protože chápala, že propast mezi ní a Jakubem se jen zvětšuje. Je docela možné, že idol jejího dětství, ten nejlepší princ, si brzy najde nevěstu svého věku. Přesto však tvrdohlavě snila o tom, že dříve či později budou spolu.
Toho jara jí bylo asi čtrnáct. Seděla na lavičce a čekala na kamarádku. Najednou ucítila, jak se jí něco sype za límec. Otočila se: zákeřný Kryštof ze sousedního dvora se k ní připlížil s hrstí nějakých semínek. Jana vyskočila a rozzuřeně se rozběhla za tím dotěrným klukem. Uklouzla na deštěm rozbahněné pěšině a plácla sebou do bláta.