Uklouzla na deštěm rozbahněné pěšině a plácla sebou do bláta. Ještě víc rozzuřená vstala, začala si otírat kolena, a vtom k ní přišel Jakub:
– Pojď, pomůžu. Všechno jsem viděl, – řekl s úsměvem. – Vypadá to, že se do tebe ten kluk zamiloval.
– To já vím, – zamumlala Jana podrážděně.
– A ty co?
– A já miluju jen tebe, – vyhrklo z dívky.
Ve vzduchu se rozhostilo ticho. Jakub se jí pozorně podíval do očí. Pak tiše, ale pevně řekl:
– Víš, Jano, vraťme se k téhle otázce tak za pět let. Ale zatím – nikomu, ano?
Jak ji tahle odpověď povznesla! Stejně se vídali ne často – Jakubův studentský život byl nabitý, byl velitelem stavební brigády, v létě na dlouho odjížděl. Dárky ale sousedce vždycky přivezl, a pokaždé i nějakou knížku. Žádné obdivovatelky po jeho boku Jana už neviděla. Věřila, že nikoho nemá. Až později, když byla starší, pochopila: Jakub si chránil sebevědomí své budoucí ženy.
Po maturitě se k té otázce vrátili. O další dva roky později se vzali. Od té doby jsou spolu – už 27 let.
P. S. Dejte lajk a přihlaste se k odběru mého kanálu.
Zdroj