Proto upřímně nechápu vaše požadavky, Jaroslavo.
„Proč má všechno tahat na svých bedrech můj syn?“ pokračovala rozhořčeně tchyně. „Celou výplatu dává tobě — za co ji vlastně utrácíš?“
„Jaroslavo,“ vysvětlovala už s docházející trpělivostí Adéla, „kde jste vzala, že žiju na účet vašeho syna?“
Jeho peníze zdaleka nepokrývají všechny výdaje. Pravidelně Matějovi přidávám ze svých peněz — jednou na benzín, jindy na mobil, nebo když jde s kamarády do baru.
On sice pracuje, ale já od něj doma nevidím vůbec žádnou pomoc. Doma nedělá vů-be-c nic!
Když je potřeba opravit kohoutek, musím volat řemeslníka, police mi věší „manžel na hodinu“.
Matěj přijde z práce a hned si lehne odpočívat. Nepřijde vám, že si vůbec nemá na co stěžovat?
„Tak to má být,“ poučovala dál snachu Jaroslava. „Ty jsi žena, na tobě je celé hospodářství. V Česku to tak od nepaměti chodí.“
Copak chceš, aby Matěj přišel z práce a myl nádobí, vařil?
A ty bys v té době dělala co? Pobíhala s kamarádkami po obchodech, nebo se jen válela na posteli?
Takhle to, drahá moje, nepůjde! Vzpamatuj se, najdi si práci a žij jako všechny normální ženy!
Adéla se samozřejmě nehodlala nechat tchyní vodit za nos, její způsob života jí naprosto vyhovoval.
Matěj se začal ke své ženě čím dál častěji navážet kvůli kdečemu — rýpal do každé smítky prachu:
„Ty, Adélo, nepracuješ, nevyděláváš peníze, celý den sedíš doma a ani pořádně uklidit nedokážeš? Podívej se, jaká je na parapetu vrstva prachu!“
„Dneska jsem větrala a bydlíme u rušné silnice, tak se trochu prachu usadilo. Hned to setřu. Proč hned vyšiluješ?“
„Už mě nebaví vracet se z práce do chlívku,“ řval Matěj. „To je tak těžké uklidit do mého příchodu?“
Dneska jsem šel do práce v pomačkané košili — proč jsi ji večer nevyžehlila?
Sako jsem si ani v kanceláři nemohl sundat, bál jsem se, že na mě kolegové budou ukazovat prstem a pochechtávat se za zády!“
„A to nemáš pusu? Nemohl jsi mě požádat? Když je potřeba, oblečení ti vždycky žehlím! Dneska bylo úterý, oblek jsem ti vyžehlila v neděli. Co se s tou košilí stalo za jeden den?“
„Tak vidíš, ani tohle nevíš! Včera jsem ti říkal, že jsem si ji při obědě polil. Upozornil jsem tě, že jsem špinavou košili hodil do praní. Nejspíš tam pořád leží v koši, co?
Ty, Adélo, máš doma automatickou pračku a ani moje věci nedokážeš včas vyprat! Tohle je nepřijatelné!“
Adéla chápala, že si na ni Matěj schválně vyskakuje, a dělala všechno pro to, aby se nenechala vyprovokovat a nevyvolala hádku.