K manželovi v ní ještě zůstávaly city a Adéla by kvůli drobným domácím neshodám nerada bořila manželství.
Před měsícem se manželé prudce pohádali. Došlo to tak daleko, že si Matěj sbalil věci a odstěhoval se od ženy.
Adéla se pustila do generálního úklidu. V plánu bylo projít skříně, zbavit se zbytečného oblečení a vyhodit hromadu krabic, která se tyčila v komoře.
V jedné z nich žena objevila peníze. Přepočítala je a užasla — téměř dvě stě tisíc korun! Své úspory měla Adéla na kartě, z čehož vyplynulo, že tahle skrýš patřila Matějovi.
Na manžela se zeptala klidně, od začátku se s ním nechtěla hádat a o ty peníze se ani nijak nehlásila:
„To je tvoje? Dneska jsem to našla v komoře.“
„A co se hrabeš tam, kam tě nikdo nezval?“ — náhle se rozčílil Matěj. „Co tam vyčenicháváš?“
Adéla se urazila:
„Už dávno jsem chtěla ty nánosy v komoře protřídit, uvolnit místo. Všechno je tam naházené: tvoje zimní pneumatiky, nějaké staré věci a prázdné krabice.
Ještě že jsem to nevyhodila a podívala se dovnitř. To přede mnou schováváš peníze, nebo co?“
„Dej to sem!“ — zařval Matěj a násilím jí vytrhl krabici z rukou. „To jsou moje peníze! Nemáš s nimi nic společného, celý rok jsem je šetřil.“
„Tak prosím,“ — odpověděla klidně Adéla. „Já si je po tobě přece nechtěla. Jen je to tak trochu nepříjemné. Mohl jsi říct, že si na něco odkládáš. Já svoje příjmy před tebou netajím.“
„Ty žádné příjmy nemáš,“ — odsekl Matěj. „Nepracuješ, sedíš mi na krku. To je teda něco, ještě budeš mudrovat.“
„Já ti sedím na krku? A jak se má v hlavním městě žít ve dvou z jednoho platu?
I když počkej, asi ten plat nebude zas tak malý, když jsi ještě dokázal šetřit. Takže jsi lhal?“
Slovo dalo slovo a manželé se pohádali. Matěj se začal balit. Počítal s tím, že ho žena zastaví, ale Adéla ho jen mlčky pozorovala.
„Já se k tobě už nevrátím,“ — křičel Matěj, když vyběhl z bytu. „Budeš sama, aspoň se zamyslíš nad svým chováním. Až se rozhodneš omluvit, zavolej, promluvíme si. Možná ti i odpustím!“
Adéla si, jak se v takových případech sluší, půl hodinky poplakala a pak si pomyslela: a proč se vlastně trápí?
Matěj odešel a místo něj se k ní vrátila svoboda! Může spát do oběda, může se scházet s kamarádkami, kdykoli se jí zachce.
A nebude už muset týden předem nikoho prosit o svolení ke schůzce.
Půvab života bez manžela Adéla ocenila hned. Matěj vydržel jen pět dní — jednoho večera jí zavolal a navrhl:
„Sejdeme se? Asi bychom si měli promluvit.“
„Proč?“