Budeme tam jen my dva. Bílé ticho, sníh křupající pod nohama, praskání ohně v krbu. O půlnoci si na verandě připijeme šampaňským. Jako vystřižené z filmu.
Daniela Řezníková o tom mluvila tak často a s takovým nadšením, že si Rostislav Tomášek postupně zapamatoval každou drobnost. Líčila, jak se prvního ledna budou probouzet do šera zimního rána, zachumlaní do dek. Jak si v nové kuchyni připraví pomalou snídani, bez spěchu a telefonů. Jak vyrazí na procházku do lesa, kde bude sníh sahat ke kolenům. Jak pak celý den stráví u krbu, s knihami v rukou a sklenkou vína na dosah.
— Ten odpočinek nutně potřebujeme, — opakovala. — Celý rok dřeme jako blázni. Ty lítáš mezi dvěma pracemi, já nestíhám projekty. Kdy jsme byli naposledy opravdu spolu? Ne jen mezi schůzkami a povinnostmi, ale doopravdy?
A teď tohle. Dva dny před odjezdem.
— Já je nezvala a nechci je tam vidět! — vykřikla Daniela a hlas se jí zlomil. — Jestli přijedou, tak Silvestra slavíš beze mě!
— Dani, prosím, takhle to nehroť…
— Jak to nemám hrotit? — setřela si slzy hřbetem ruky. — Rostislave, půl roku jsem o tom snila. Dřeli jsme jako otroci, jen abychom všechno stihli do svátků. Tyhle dny jsem chtěla pro nás dva. Pro nás! Ne pro tvoji rodinu, která tam vpadne, vybere spíž, udělá binec a odjede, zatímco my budeme uklízet!
— Andrea taková není…
— Andrea je přesně taková! — Daniela praštila dlaní do stolu. — Zapomněl jsi, jak k nám loni přijela „na pár dní“ a zůstala dva týdny? Jak Mojmír pil tvou whisky a zároveň ti vysvětloval, že pracuješ moc a kašleš na rodinu? Jak jejich děti rozbily ten hrnek, co jsem ti dala k výročí, a Andrea se ani neomluvila, jen mávla rukou, že děti jsou prostě děti?
Rostislav mlčel. Všechno to byla pravda. Andrea Starýová byla o dva roky starší a celý život se chovala, jako by jí svět něco dlužil. Už jako děti mu poroučela, brala si lepší hračky a automaticky měla větší pozornost rodičů. V dospělosti se nezměnila — jen z něj udělala neplaceného pomocníka, bankomat na půjčky, které se nikdy nevracely, a víkendové útočiště, kdykoli se jí to hodilo.
— Je to moje sestra, — zamumlal bez přesvědčení.
— A to jí dává právo na všechno? — podívala se na něj s takovou bolestí, až se mu stáhl žaludek. — Já po tobě nechci zázraky. Chci tři dny. Tři obyčejné dny s tebou, o samotě, v domě, který jsme si vlastníma rukama postavili. Je to opravdu tak moc?
— Ne… samozřejmě že ne.
— Tak jí zavolej. Hned teď. A řekni, že nejsou zvaní a že nemají jezdit.
— Dani, vždyť víš, jaký z toho bude cirkus…
— Ať je, — založila ruce na prsou. — Víš co, Rostislave? Já jsem unavená. Unavená z toho, že jsem pořád až poslední na seznamu tvých priorit. Nejdřív práce, pak máma, potom Andrea se svými problémy, a někde úplně na konci, když zbyde čas — já. Tvoje žena.
— To přece není pravda!
— Je. Naprosto. — přešla k oknu a zadívala se do zimního večera za sklem. — Pamatuješ, cos mi slíbil, když jsme se brali? Že budu na prvním místě. Že budeme tým, ty a já proti všemu ostatnímu. A realita? Máma má pokaždé „něco neodkladného“, Andrea je neustále v krizi a ty za nimi běžíš, i kdybys měl všechno pustit z ruky. A já čekám. Vždycky jen čekám.
Rostislav k ní udělal krok a chtěl ji obejmout, ale ona se odtáhla.
— Ne, — řekla tiše. — Odpověz mi upřímně. Jak chceš oslavit tenhle Nový rok? Se mnou, nebo s nimi?
Stál bez hnutí. Hlavou mu běžely obrazy: maminka, která volá každý den a dotkne se jí, když nemůže přijet; Andrea, jež spustí hysterii, pokud uslyší odmítnutí; Mojmír Procházka s uštěpačnými řečmi o „podpantoflácích“. A pak jiné výjevy: Daniela s válečkem v ruce, když malovala stěny domu; Daniela u krbu, s měkkým úsměvem; Daniela snící o tom vysněném Silvestru, který si oba zasloužili.
— S tebou, — vydechl konečně. — Samozřejmě s tebou.
— Tak to dokaž, — otočila se k němu. V očích se jí mísila naděje se strachem tak silně, až se mu sevřelo hrdlo. — Zavolej Andree. Hned. A řekni jí, že přijet nemůže.
— Dani…
— Je to ultimátum, Rostislave, — narovnala se a on v ní znovu spatřil tu rozhodnost, do které se kdysi zamiloval. — Buď jí zavoláš a řekneš pravdu, nebo zůstanu ve městě a ty oslavíš Nový rok po svém.