Klára Hejnová ležela na vyšetřovacím lůžku, v předloktí zavedenou kanylu, a bez hnutí sledovala průhlednou hadičku, v níž po kapkách stékala infuze. Zbývalo dvacet minut. Pouhých dvacet minut do konce chemoterapie a pak se konečně dostane domů, do vlastního ticha.
Zdravotní sestra odešla, tiše za sebou zavřela dveře. Klára zůstala sama v úzké, sterilně bílé místnosti, kde byl slyšet jen tlumený zvuk přístrojů. A právě tehdy to zaslechla.
Hlasy. Přicházely odvedle. Z ordinace lékaře.
Nejdřív jim nevěnovala pozornost. Byly vzdálené, rozmazané. Jenže pak jí jeden z nich projel tělem jako studená vlna.
Dalibor Konečný. Její manžel.
Klára ztuhla. Co dělá Dalibor v lékařově kanceláři? Proč je tam bez ní?
— Děkuji, že jste si na mě udělal čas, pane doktore — zazněl Daliborův hlas tak zřetelně, jako by mezi místnostmi nebyla žádná zeď.
— To je samozřejmé — odpověděl Vít Janeček. — Vozíte manželku už celé měsíce. Přišlo mi důležité si s vámi promluvit.
Kláře se prudce rozbušilo srdce. O čem chtějí mluvit? Proč jí Dalibor neřekl, že se chystá za lékařem?
— Jak se cítíte? — zeptal se doktor.
Nastalo dlouhé ticho. Klára slyšela, jak Dalibor zhluboka vydechl.
— Upřímně?
— Ano, otevřeně.
— Jsem unavený — pronesl Dalibor tlumeně. — Hrozně unavený.
Klára zavřela oči. Samozřejmě. Jak by nebyl. Osm měsíců ji vozí po nemocnicích, pere, vaří, uklízí. Osm měsíců stojí vedle ní, když jí je po chemoterapii zle. Osm měsíců se dívá, jak před jeho očima pomalu mizí.
A ona… ona si namlouvala, že to na něm nevidí.
Otevřela oči a znovu se zadívala na infuzi. Osmnáct minut. Nemohla vstát. Nemohla odejít. Byla uvězněná na lůžku a nezbývalo jí než poslouchat.
— Unavený — zopakoval Vít Janeček klidně. — To je u blízkých naprosto běžné. Často jsou vyčerpanější než samotní pacienti.
— Já vím — odpověděl Dalibor. — Ale kvůli tomu jsem nepřišel.
Kláře se stáhl dech.
— Kvůli čemu tedy?
Dalibor se nadechl, jako by sbíral odvahu.
— Kvůli tomu, že… že nechci přestat.
Klářina tvář se naplnila zmatením. Co tím myslí?
— Nerozumím — ozval se lékař.
— Můj bratr… minulý týden mi říkal, že bych si měl dávat pozor. Že se nesmím úplně vyčerpat. Že by Klára… že by Klára pochopila, kdybych si občas…