„Už dost, takhle to dál nejde!“ vykřikla Gabriela Pražáková a probodla manžela pohledem plným zloby. „Ani jediný den s tebou už žít nebudu!“
„Ale no tak, to ses mě opravdu lekla,“ ušklíbl se Šimon Beneš. „Věř mi, ani já tě nemám potřebu vídat.“
„Takže rozvod?“ zeptala se chladně.
„Rozvod!“ zařval Šimon. „Zítra hned podám žádost!“
Společně strávili dvacet let. Vychovali syna. Nezbohatli nijak závratně, ale měli vlastní byt, auto i chalupu – všechno si pořídili vlastní prací. Na začátku jim nic nespadlo do klína, začínali úplně od nuly, bez cizí pomoci. Přesto jejich manželství dlouhé roky fungovalo bez větších otřesů.
Zpočátku si byli opravdu blízcí. Překážky je nerozdělovaly, spíš spojovaly. Vždy cítili, že se mohou jeden o druhého opřít, plánovali budoucnost a společně zvládali i nepříjemné situace. O citech se příliš nemluvilo, protože byly patrné z každodenních drobností. Šimon se staral o rodinu, zapojoval se do domácnosti a byl pozorný otec. Gabriela si manžela vážila, pečovala o domácí zázemí a byla přesvědčená, že měla v životě štěstí.
Zlom nastal zhruba po deseti letech manželství.
Nenápadně, krok za krokem.
Šimon změnil zaměstnání a s novou prací přišly časté a dlouhé služební cesty. Gabriela mu důvěřovala, sama byla vždy věrná, přesto se v ní postupně usadil neklid. Občas ji přepadla myšlenka, kterou si sama vyčítala: „Je tam opravdu pořád sám?“ Tyto úvahy ji děsily.
Jednou se svěřila kamarádce. Ta se místo pochopení rozesmála.
„Gábi, ty mě fakt bavíš! Samozřejmě že tam není sám. Co sis myslela? Vždyť je pryč skoro měsíc!“
Gabriela se snažila Šimona hájit, ale kamarádka byla neoblomná a nakonec prohlásila: „Jestli máš pochybnosti, tak si to ověř.“
„Jak jako ověř?“ znejistěla Gabriela. „Co mám dělat?“
„Úplně snadné. On odjede a ty za ním po týdnu vyrazíš. Bez varování. Aspoň budeš mít jasno.“
Gabriela se po chvíli zamyslela a zavrtěla hlavou. „Ne. To neudělám. Co když se mýlím a všechno je jen v mé hlavě? Šimon by se cítil dotčený. Myslel by si, že mu nevěřím.“
„Ať si myslí, co chce,“ odbyla ji kamarádka. „Hlavně se dozvíš pravdu. A já mám zvláštní pocit, že nebude hezká.“
Gabriela si ale její radu k srdci nevzala a manžela sledovat nezačala. Netušila, že právě tento rozhovor se brzy stane spouštěčem událostí, které jejich vztah začnou ničit přímo před očima.
Kamarádka se totiž svěřila svému muži. A samozřejmě celou věc výrazně přibarvila. Ten pak, ať už z hloupé solidarity, nebo bez rozmyslu, všechno převyprávěl Šimonovi.
Šimon se však s manželkou nebavil. Místo toho v sobě začal živit křivdu. Takže ona mu nevěří? Probírá ho s kamarádkami? Dokonce uvažuje o kontrole? Dobře tedy, uvidíme, kam to povede.
Nejvíc ho ale začalo sžírat podezření, které se mu usadilo v hlavě: pokud o něm Gabriela takto přemýšlí, pak možná sama nemá úplně čisté svědomí…