Myšlenka, která se mu uhnízdila v hlavě, ho nenechávala v klidu: pokud o něm Gabriela Pražáková dokáže takhle uvažovat, pak možná ani ona sama není úplně bez poskvrny.
A tak kvůli několika neuváženým větám a cizím zásahům vznikla mezi manžely sotva znatelná, ale o to nebezpečnější prasklina. To nejhorší bylo, že si jí zpočátku ani jeden z nich nevšiml.
Nikdo nikoho nepřistihl při nevěře, žádné důkazy se neobjevily. Jenže to už nebylo podstatné. Každý výrok, každé gesto i obyčejný pohled toho druhého začali oba překrucovat. Ve všem hledali faleš, úmysl ublížit, pohrdání, ba dokonce nenávist.
Gabriela cítila, že se k ní Šimon Beneš chová jinak než dřív, a dokázala si to vysvětlit jedině tak, že ji přestal milovat. Úplně stejný závěr si však o ní udělal i on.
Zatímco ona se snažila emoce držet na uzdě a tvářila se, že všechno zvládne, Šimon to vzdal. Začal utíkat k alkoholu. Domů se stále častěji vracel pod vlivem, mluvil na manželku hrubě a bez zábran. Nakonec jí přestal dávat výplatu, zapomněl na výročí svatby, které dřív každý rok společně slavili.
Když mu to Gabriela připomněla, omluvy se nedočkala. Místo toho slyšela, že žena má znát své místo, že on je chlap a bude si dělat, co uzná za vhodné, a že manželka mu nemá co poroučet.
Gabriela mlčela a snášela to. Doufala, že to jednou přejde. Jenže nepřešlo. Tenhle maraton se táhl celé roky.
A čím déle trval, tím dusnější atmosféra doma panovala. Hromadily se křivdy, padala ta nejhorší slova a jednou to málem skončilo rvačkou.
Rozhodujícím okamžikem se stal její narozeninový den. Šimon si na něj nejen nevzpomněl, ale dorazil domů hluboko v noci, opilý tak, že sotva stál. Když uviděl manželku, která před ním mlčky stála a hleděla na něj s odporem, ušklíbl se, odstrčil ji a s vrávoráním došel do ložnice, kde se v oblečení zhroutil na postel.
Ráno mu Gabriela klidně oznámila, že s ním už dál žít nedokáže. Souhlasil. Dokonce se mu viditelně ulevilo – i on byl z takového života unavený.
Podali žádost o rozvod a zároveň i o vypořádání majetku. Později se ale domluvili jinak: byt zůstane Gabriele se synem, auto připadne Šimonovi a chalupu prodají, přičemž peníze si rozdělí rovným dílem. A teprve až bude vše vyřešeno, rozvedou se.
„Slyšela jsem, že na podzim se chalupy prodávají dráž,“ poznamenala Gabriela, když už bylo o prodeji rozhodnuto.
„To vím,“ odsekl Šimon. „A co tím sleduješ? Máme čekat na podzim? Je teprve duben a já tě už nechci snášet tak dlouho.“
„Šimone, rozvod proběhne tak jako tak, nemusíš se bát,“ odpověděla co nejvlídněji, aby ho zbytečně nepopudila. „Ale chalupu je potřeba dát trochu do pořádku, pak za ni dostaneme víc.“
„A co si pod tím ‚dát do pořádku‘ mám představit?“