«Všechno nejlepší, Markéto Urbanová» — řekl Ctibor s úsměvem a položil před ni rozvodní papíry převázané červenou stuhou, zatímco Nela to natáčela na mobil

Byla jsem podvedena, a teď jsem silnější.
Příběhy

„Zkusme to bez dramat, Markéto. Už nejsi žádná holka,“ pronesl chladně Vít Starý.

Nela Váleková mezitím svírala mobil, objektiv mířil přímo na mě.

„Vypni to,“ řekla jsem klidně a podívala se jí do očí.

„Ani náhodou. Ať je zaznamenané, že tě nikdo nenutil,“ odsekla a ani nemrkla.

Vzala jsem do ruky propisku. Bez váhání jsem se podepsala na tři stránky, aniž bych přečetla jediné slovo. Tah ruky byl jistý, podpisy rovné, žádná chyba, žádná oprava.

„Děkuju za férovost,“ pronesla jsem, vstala, přehodila si kabelku přes rameno. „Už vás nebudu zdržovat.“

„Markéto, kam jdeš?“ zvedl se Ctibor Vacek.

„To už není tvoje starost.“

Vyšla jsem ven, nasedla do své škodovky a odjela. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédla, jak Nela mává telefonem a směje se, jako by právě vyhrála.

Zastavila jsem až v motelu na okraji města. Pokoj byl tichý, anonymní. Otevřela jsem notebook, projela kontakty a vytočila číslo Radky Šimonové, bývalé účetní.

„Radko, tady Markéta Urbanová. Potřebuju pomoc.“

„Ty? To snad nemyslíš vážně,“ vydechla. „Po tom, co mě Ctibor bez řečí vyhodil?“

„Mě taky. Včera. Na narozeniny. Mám tři roky finančních výkazů – krácení zisku, dvojí účetnictví, všechno.“

Na chvíli se odmlčela. Pak se krátce, hořce zasmála.

„Pošli to. Vím přesně, kam s tím jít.“

O týden později se v Knižním majáku objevila finanční správa. Účty šly pod zámek, rozjela se hloubková kontrola.

Já zatím obvolávala autory. Ne náhodně – jen ty zásadní. Vítězslav Šimon, autor historických románů, tvořil polovinu obratu.

„Pane Šimone, tady Markéta. Ano, už v Majáku nejsem. Rozjíždím nový projekt, partnerství s Tomášem Kolářem. Férové honoráře, silný tým. Půjdete se mnou?“

„Markéto, dvacet let jsem pracoval jen s vámi. Samozřejmě. Kdy podepisujeme?“

Smlouvy padaly jedna za druhou. Ctibor jim volal, nabízel lepší podmínky, prosil. Nikdo to nebral.

Nakonec jsem k sobě přetáhla i Anežku Jelínkovou, hlavní korektorku, Luboše Bílého z grafiky a Časlava Sedláčka z logistiky. Všichni souhlasili bez váhání, a přesně v tu chvíli jsem věděla, že další kapitola už se píše sama.

Pokračování článku

Zežita