Břetislav si to v duchu opakoval jako mantru: všechno se časem srovná. Andrea porodí, emoce se uklidní, najde rovnováhu. Zvyknou si jeden na druhého. Ona se promění v klidnější ženu a on se bude snažit obstát v roli manžela. Vždyť kdysi mezi nimi nebyla jen povinnost, ale i opravdová blízkost a vášeň. Nemohlo se to přece úplně vytratit. Muselo jít něco z toho znovu probudit.
Protože Břetislav s Andreou bydleli ve vedlejších domech, neměla Radka Navrátilová daleko. Sotva uplynulo pár minut, už vletěla do pokoje nevěsty, lehce ji políbila na tvář – a hned ji zarazil nepříjemný pach ve vzduchu.
„Prosím tě, cos to kouřila?“ zeptala se podrážděně.
„Strašně jsem nervózní! Jen jednu jedinou,“ hájila se provinile Andrea, zatímco Milena Brňáková za jejími zády pobaveně uchechtla.
„Vždyť jsi přece těhotná!“ vyjela Radka.
„Pořád říkám, že to byla jen jedna. Radši mi pomoz se šněrováním. Milena s těmi svými drápy mi málem roztrhla šaty!“
Milena se na Radku podívala tak výmluvně, že nebylo třeba dalších slov. Něco tu nesedělo.
Radka se pustila do šněrování. Andrea vypadala nádherně, šaty jí seděly dokonale. Jen její oči zůstávaly podivně prázdné, bez jiskry radosti, která by v takový den měla být samozřejmá.
Andrea pak přešla k toaletnímu stolku a upila si šampaňského. Radčin nesouhlasný pohled ji však nenechal klidnou.
„Vždyť to je teprve začátek, nic se nestane,“ mávla rukou.
„Ale no tak,“ vložila se do toho Milena s vítězným úsměvem. „Stejně to brzy praskne. Žádné dítě není.“
„Jak to myslíš, že není?“ vydechla Radka.
„Úplně jednoduše. Moje teta vystavila potvrzení, aby se Břetislav konečně chytil. Začal couvat, ochladlo to mezi nimi. Andrea hysterčila, tak jsem jí to navrhla,“ vyhrkla bez obalu.
„Mileno, proč to říkáš?“ ozvala se Andrea dotčeně.
„Ale prosím tě. Myslíš snad, že Radka teď poběží za tvým ženichem a všechno mu vykecá? V den svatby by to nikdo neudělal.“
Radka si je obě mlčky změřila. Ona jediná věděla, že Břetislav do svatby nechce. Že ho k tomu tlačí jen domnělé dítě. Chvíli váhala, jak se zachovat správně, ale nakonec se rozhodla. Pravdu má právo znát.
Omluvila se, že si odskočí na toaletu. Zamkla se tam a okamžitě mu napsala zprávu:
„Andrea není těhotná. Je to jisté. Další krok je na tobě.“
Odpověď přišla téměř hned:
„Děkuju.“
Radka už v tu chvíli tušila, že až všichni vyjdou z domu, u limuzíny nebude ženich čekat na svou nevěstu, protože Břetislav Starý právě teď nejspíš svléká slavnostní oblek, nebo z něj prchá pryč, tak jak je. Znala ho až příliš dobře.