„Už mě ty tvoje výstupy vážně nebaví. Vystup a jdi se uklidnit!“
Sebastian Válek prudce zabrzdil u krajnice a s posměšným úšklebkem se podíval na Karolínu Tomášekovou. Ten pohled byl jasný: na co čekáš, otevři dveře a zmiz. Karolína na něj zírala v naprostém šoku, neschopná pochopit, jestli to myslí vážně, nebo jestli jde jen o další trapný pokus o vtip.
„Myslím to naprosto vážně. Vypadni z auta, dál tě nevezu. Vymyslela sis hádku z ničeho! Jen proto, že si píšu s bývalou manželkou,“ pokračoval chladně.
„Je deset večer, jsme někde na silnici a do města je dobrých padesát kilometrů. Ty mě vážně chceš nechat tady samotnou?“ vydechla nevěřícně Karolína.
„Ano. Aspoň se naučíš nepřerůstat mi přes hlavu. Dostala jsi prsten a hned si myslíš, že mi můžeš poroučet a tahat mě za provázky. Tak to tedy ne, drahá,“ procedil mezi zuby. Když viděl, že se Karolína nehýbe, vystoupil sám, obešel auto a otevřel dveře spolujezdce. „Ven. Nebo ti mám pomoct? Příště si rozmyslíš, jestli budeš hysterčit kvůli maličkostem.“
Karolína vystoupila pomalu, pořád ještě v naději, že se Sebastian každou chvíli rozesměje a přizná, že to přehnal. Nic takového se nestalo. Beze slova se vrátil za volant, nastartoval a prudce odjel, čímž ji zanechal úplně samotnou na temné a opuštěné silnici.
Venku bylo chladno a Karolína měla na sobě jen tenký svetřík. V ruce svírala kabelku, kde měla telefon a klíče od bytu. Signál tu nebyl žádný, takže nikomu zavolat nemohla. A i kdyby mohla… komu by vysvětlila, kde se vlastně nachází, když sama netušila, kde přesně je?
Po několika minutách jí začala být zima až na kost. Nezbylo jí nic jiného než se vydat pěšky po silnici a doufat, že se do města dostane v pořádku.
Proč se Sebastian tak rozčílil? Vždyť se ho jen zeptala, kdo mu píše. Neustále koukal do telefonu místo na cestu, a to bylo nebezpečné. Tolik zatáček, tolik šílenců, kteří jezdí jako blázni. Karolíně šlo jen o vlastní bezpečí, o nic víc. Nechtěla dělat žádnou žárlivou scénu ani vyvolávat hádku.
Proč jen raději mlčela? Vždyť viděla, že má špatnou náladu, a stejně do toho rýpla…