…přímo uprostřed prázdné silnice, daleko od města! A to všechno kvůli jediné nevinné otázce, s kým si vlastně píše. Neobviňovala jsem ho, nedělala jsem žádnou scénu. Jen jsem se zeptala. A on…
Karolína Tomášeková to už dál nevydržela a rozplakala se. Slzy jí tekly samy, bez varování. Teprve teď, když seděla v relativním bezpečí a nemusela se bát každého projíždějícího auta, si naplno uvědomila, co Sebastian Válek skutečně provedl. Chtěl ji snad potrestat? Proč se nevrátil po pěti, maximálně deseti minutách? Vždyť ona šla po silnici nejméně půl hodiny. Co kdyby potkala někoho, kdo by nebyl tak slušný jako tihle dva muži?
„Počkej… to jako vážně?“ vyhrkl Bronislav Jelínek nevěřícně. „On prostě zastavil, vyhodil tě z auta a odjel?“ V očích měl šok a odpor. To přece nemohl udělat normální, příčetný člověk.
„Jo,“ přikývla Karolína a zakryla si obličej dlaněmi. „Jen zabrzdil, vystoupil a řekl, že mi to poslouží jako ponaučení.“
„No to si dělá…,“ ujel Bronislavovi výraz, který raději spolkl. „Doufám, že ho pošleš k čertu. S někým takovým se rodina stavět nedá.“
„Přesně to mám v plánu,“ odpověděla pevně, i když jí hlas pořád trochu kolísal. „Jakmile se dostanu domů, sbalím si všechny věci. Prsten mu tam nechám. Jeho číslo smažu a zablokuju. A ještě všem vysvětlím, proč se žádná svatba konat nebude. Jsem zvědavá, jak to bude obhajovat před svou matkou, která ze mě chce mít snachu za každou cenu.“ Když si všimla jejich překvapených pohledů, rychle dodala: „Naše maminky jsou kamarádky. Teta Ludmila Vaněková mě má strašně ráda a vždycky se mě zastane. Ale já toho nikdy nezneužívala. Ani jednou jsem si na Sebastiana nestěžovala, i když důvodů bylo dost.“
„Tak teď už mlčet nemusíš,“ zasmál se Patrik Pavlíček. V duchu si představil statnou ženu s utěrkou v ruce, jak se žene za provinilým synem. „Aspoň mu maminka domluví. Neříkej mi, že sis ho chtěla vzít jen proto, že se vaše mámy znají. Nech mě hádat — znáte se od dětství? Stejná školka, stejná škola?“
„Ne tak docela,“ zavrtěla hlavou Karolína. „Sebastian už byl jednou ženatý. Krátce. Po rozvodu mi tvrdil, že celou dobu miloval jen mě. A já mu to všechno spolykala…“
„Takže ho pořád miluješ?“ zeptal se tiše Bronislav.
„Miluju,“ přiznala s těžkým povzdechem. „Ale to, co udělal dneska, mu odpustit nedokážu. Když si jen představím, co se mi mohlo stát…“
„Myslíš, že tvé rozhodnutí rozejít se s ním přijme v klidu?“ zeptal se Patrik opatrně.