„Nebo udělá scénu?“ problesklo Karolíně hlavou. Na okamžik se zamyslela. Už jednou byli krůček od rozchodu – tehdy kvůli Sebastianově chorobné žárlivosti, která neměla žádný reálný základ. Tenkrát ji téměř na kolenou prosil, aby neodcházela, nedovolil jí ani sbalit kufr, svíral jí zápěstí a zapřísahal se, že se změní…
„Upřímně? Netuším,“ odpověděla nakonec. „Rozum mi říká, že by měl chápat, že takové chování trpět nebudu. Jenže zároveň…“ nervózně si kousla do rtu. „Do svatby zbývají sotva dva týdny. Sebastian pozval hromadu lidí, dokonce i svého šéfa. Zrušení obřadu by pro něj byla pořádná ostuda.“ V duchu se jí rýsoval temný scénář. Co když ji jednoduše zamkne doma, nedovolí jí odejít a nakonec ji přemluví, aby mu ještě jednou uvěřila?
„Pomůžeme ti,“ prohodili Bronislav s Patrikem a vyměnili si pohled. „Aspoň mu vysvětlíme, že holky se v noci samotné nenechávají. Ty si sbalíš věci a my si s ním promluvíme. Platí?“
Karolína je podezřívavě přeměřila očima. „Proč vám na tom tolik záleží?“
„Mám sestru zhruba ve tvém věku,“ odpověděl Bronislav zachmuřeně. „A když si představím, že by se ocitla v podobné situaci… Navíc, po tom všem, co jsme za práci viděli, víme, kam tohle může vést.“
Zbytek cesty proběhl v tichu. Karolína každou chvíli kontrolovala telefon a doufala, že se na displeji objeví zpráva typu: kde jsi byla, vrátil jsem se a nejsi tu. Nic nepřišlo.
V oknech jejich pronajatého bytu se svítilo. Sevřelo se jí srdce – došlo jí, že Sebastianovi je úplně jedno, kde je a co se jí mohlo stát.
„Udělala jsi správnou věc,“ pronesl Patrik rozhodně. „Ani náhodou mu nedávej druhou šanci. Příště by to mohlo dopadnout mnohem hůř.“
Karolína odemkla svými klíči. Sebastian doma nebyl sám – v kuchyni se chechtali dva jeho věrní kamarádi.
„Ty jo, ty jsi nějak rychlá,“ vyhrkl Sebastian Válek překvapeně. „Čekal jsem tě až ráno. Tak co, ponaučení proběhlo? Už budeš hodná?“
„Teď přijde řada na tebe,“ vstoupil do bytu bez okolků Bronislav. „Aby sis příště rozmyslel, jak se chováš k ženským. Běž si sbalit věci, Karolíno. My dva si tady s kolegou popovídáme.“
Svatba se pochopitelně nikdy nekonala. Karolína do detailu popsala všechen ten děs, který musela prožít, své matce i její blízké přítelkyni. Ludmila Vaněková zuřila. A podle jejího chladného, přimhouřeného pohledu bylo jasné, že Sebastianovi ještě nebude zdaleka konec nepříjemností.