Měla pocit, že ji Simona Bílýová tehdy odsoudila a že v jejích očích zklamala. Ta myšlenka ji tížila celé roky.
„Promiň,“ vydechla nakonec Karolína Váchová tiše. „Byla jsem na tebe tehdy naštvaná. Nechápala jsem, čím sis prošla… Teď už to vidím jinak. Odpusť mi.“
Simona jen zavrtěla hlavou. „Není co odpouštět. Zítra máš další vyšetření. Počkáme si, co řekne ten doktor.“
Stála při ní od první chvíle. Když místní lékaři jeden po druhém odmítli převzít odpovědnost, Simona se nevzdala. Vyhledala odborníky v Praze i v Brně, obvolávala kliniky a sháněla kontakty. Genetické testy nakonec dopadly dobře a jeden z brněnských specialistů souhlasil s operací.
„Vidíš?“ zářila Simona radostí. „Říkala jsem ti to. Dopadne to dobře, uvidíš.“
Karolína tomu uvěřila. Poprvé po dlouhé době skutečně věřila, že se všechno může zlomit k lepšímu. Radim Kratochvíl však zůstával nejistý.
„Pořád tomu nerozumím,“ opakoval. „Proč si tím musíme projít? Mohli bychom mít zdravé dítě. Víš vůbec, jak těžké to bude?“
Hádali se, mlčeli, znovu se přeli. Když nadešel čas porodu, odjela Karolína do Brna se Simonou po boku. Radim se mezitím víceméně smířil, ale oznámil, že si teď dovolenou vzít nemůže.
O dovolené lhal – Karolína to zjistila až později. Druhý den po porodu její dcerku operovali. A pak znovu. Na manžela neměla sílu myslet, posílala mu jen stručné zprávy bez emocí. Největší hrůzu v ní vyvolával každý telefonát z nemocnice. Bávala se, že veškerá snaha byla marná. Simona seděla vedle ní, bledá, vyčerpaná, a přesto ji stále ujišťovala, že to zvládnou.
„Jak je vlastně tobě?“ zeptala se Karolína jednou. „Rodila jsem já, ale ty vypadáš jako stín.“
Simona se usmála. Ten úsměv byl tak klidný, až se zdálo, že projasnil celý svět kolem.
„Nechtěla jsem to říkat, je to tak nešťastně načasované… Ale asi to víš cítit. Za sedm měsíců budu i já máma.“
Zázraky se občas opravdu stanou. O sedm měsíců později vítala Karolína kamarádku při propuštění z porodnice a v náručí držela svou drobnou holčičku. Váhu nabírala pomalu a čekal je ještě jeden zákrok, ale to nejhorší už měli za sebou.
Radim Karolínu opustil. Zatímco ona hledala lékaře a cestovala do jiného města, on hledal útěchu jinde. Kdyby se to stalo dřív, odsoudila by ho. Teď už však věděla, že v souzení není pravda. Nikdo nevidí, co všechno musí člověk unést, když se rozhoduje mezi možnostmi, které žádné správné řešení nenabízejí.