Horká noha se ve studené vodě konečně trochu uklidnila. Ladislava Veselýová si zhluboka vydechla a snažila se samu sebe uchlácholit. Určitě to nebude nic vážného, namlouvala si. Obyčejné vyvrtnutí, pár dní klidu a všechno se vrátí do starých kolejí. Týden, maximálně dva – a bude po problému.
Jenže skutečnost ji velmi rychle vyvedla z omylu. Hned následující den, přestože bolest snášela se zaťatými zuby, musela do traumatologické ambulance. Tam se ukázalo, že situace je mnohem horší: zlomený kotník a k tomu přetrhané vazy. Lékař se na ni podíval bez zbytečných okolků a rozhodl rázně.
Musíte zůstat v nemocnici, oznámil jí. Až opadne otok, dostanete sádru. Pokud se ale ukáže, že to nepůjde bez operace, budeme to řešit chirurgicky.
Celý týden pak Ladislava Veselýová čekala, jak verdikt lékařů dopadne. Nakonec jí sádru nasadili v celkové narkóze a při propuštění přidali jasné varování: tři měsíce na nohu nesmíte došlápnout. Vzhledem k věku i váze je nutné dodržovat pokyny do posledního detailu. Jinak se operaci nevyhnete.
S těmito slovy ji propustili domů. Vlastně – „domů“ je silné slovo. K autu ji dovezli na vozíku, vyzvedl ji synovec a do rukou jí vtiskli berle. Se svými sto dvaceti kilogramy na nich stála poprvé v životě. Prvních pár metrů bylo vyčerpávajících. A to ještě netušila, co přijde: výstup do třetího patra domu bez výtahu.
Na ten zážitek nikdy nezapomene. Do bytu se dostala poskakováním po jedné noze, svírajíc dvě cizí, nešikovné berle, zatímco synovec ji jistil, aby se nezřítila ze schodů. Trvalo to déle než půl hodiny. Jakmile se za ní zavřely dveře, bezmocně se sesunula na gauč. Tlakoměr ukázal děsivých 180 na 110. Nicméně si znovu opakovala, že to nejhorší má snad za sebou a že teď už musí jen vydržet – aniž by tušila, jak těžké to teprve bude.