Iveta Mlynářová se nadechla a už poněkolikáté zopakovala, že Daniely je jí vlastně líto, jen nechápe, proč sama sebe tak ponižuje a dovoluje, aby s ní někdo zacházel bez úcty. Daniela Čermáková seděla tiše, s očima upřenýma do prázdna, a v hlavě se jí promítaly poslední roky, které ji k tomuto bodu dovedly.
Už dávno tušila, že se kolem Tadeáše Malého něco děje. Náznaků bylo víc než dost, jen je zpočátku odmítala vidět. Rodinná pohoda se začala rozpadat přibližně před třemi lety. Právě tehdy se objevily nekonečné přesčasy, nečekané pracovní cesty a naléhavé schůzky, které nešlo odložit. Daniela si připadala odstrčená, ale pořád si namlouvala, že je to jen náročné období.
Nejvíc ji ale ničilo nevědomí. Kdyby Tadeáš přišel a otevřeně přiznal, že má jinou ženu a už s ní nechce dál sdílet život, možná by to bolelo méně. Pravda, byť krutá, by byla snesitelnější než tohle ticho plné výmluv. Místo toho zůstal doma, formálně patřil rodině, ale duchem byl kdesi jinde – a odejít se zjevně nechystal.
Postupně se jeho nespokojenost začala projevovat malichernými útoky. Najednou mu vadil její vzhled. Měřil si ji pohledem od hlavy k patě a s pohrdáním utrousil, že je prý až příliš hubená, že vypadá jako holka, ne jako žena. Jednou dokonce s ironickým úsměvem nadhodil, jestli by jí neměl dát peníze na nějakou kliniku, kde by jí „dodělali křivky“, aby konečně působila žensky.
Danielu taková slova bodala u srdce. Dřív mu přece připadala krásná taková, jaká byla. Vždycky byla drobná a ani po narození dětí se její postava nezměnila. Představa, že by si nechala kvůli manželovi něco chirurgicky upravovat, pro ni byla nepřijatelná. Právě tady se ukázalo, že společnou řeč už hledají marně.
Později přišly výtky i kvůli domácnosti. Přestože Tadeáš finančně nestrádal, odmítal jakoukoli pomoc. Péče o děti, úklid, praní i vaření zůstávaly výhradně na Daniele. A přesto nic nebylo dost dobré. U večeře dokázal teatrálně odhodit lžíci a s kyselým výrazem se ptát, jestli snad zapomněla na sůl a zda ten boršč vůbec ochutnala. Když klidně odpověděla, že ano a že dětem chutnal, jen pokrčil rameny – jí se zkrátka zavděčit nešlo.
Navzdory neustálým hádkám ji však od sebe nepustil. Posledního půl roku, vyčerpaná slzami a křivdami, sama opakovaně navrhovala rozvod. Prosila ho, ať má odvahu říct pravdu, pokud si našel jinou, a ptala se, zda ho snad těší sledovat její trápení. Tadeáš pokaždé vše odbyl tím, že mluví nesmysly a že žádná jiná neexistuje. Daniela mu odporovala – cítila, že ji s někým srovnává, a v těchto pomyslných soutěžích vždy prohrává: v kuchyni, ve vzhledu, ve všem.
On jen mávl rukou a dal jasně najevo, že o takových rozhovorech nestojí. Celé čtyři dlouhé roky v sobě Daniela sbírala sílu, aby tenhle ponižující kolotoč konečně zastavila.
A právě ve chvíli, kdy se její život pomalu lámal, seděla Natálie Petříčeková se svými kamarádkami v kavárně, aniž by tušila, že se i její myšlenky brzy stočí úplně jiným směrem.