„…vždyť jsem přemýšlel i o naší budoucnosti,“ pokračoval naléhavě, hlas se mu třásl. „Rozvod s manželkou je otázkou času a pak—“
Natálie ho rázně přerušila. „Ne, Tadeáši. O žádných rozvodech nechci slyšet.“ Nadechla se a klidným, pevným tónem dodala: „Odcházím od tebe. V mém životě je teď jiný muž. Požádal mě o ruku a já si ho vezmu.“
Chvíli bylo ticho. „Prosím tě, nech mě být. Už sem nejezdi. My dva žádné zítřky nemáme,“ uzavřela bez emocí.
Tadeáš vybuchl. Z úst mu vyletěla lavina urážek, nešetřil sprostými slovy a obviněními. Prohlásil, že nikdy nepoznal tak zákeřnou a falešnou ženskou, jako je ona. Natálie však zůstala netečná. Vyslechla jeho výlev do poslední věty a pak mu beze slov ukázala ke dveřím.
Čtyři roky se s ní scházel, skrýval ji před světem, a přesto ho zpráva o její svatbě naprosto ochromila. Někde hluboko v sobě byl přesvědčený, že Natálie patří jen jemu – tělem i duší.
„Kašlu na ni,“ procedil mezi zuby, když scházel k autu. „Dám se znovu dohromady s manželkou, vztah spravíme. S Danielou jsme spolu skoro šestnáct let, prošli jsme si vším možným, vychováváme dvě děti.“ Pokrčil rameny. „Takových jako Natálie budou ještě stovky. Není poslední na světě.“
Jenže doma ho čekal další šok. Místo večeře položila Daniela Čermáková před něj desky s papíry.
„Co to má znamenat?“ vyhrkl překvapeně. „A kde je jídlo?“
„Jsou to podklady k rozvodu,“ odpověděla klidně. „Rozejdeme se. Už s tebou žít nechci.“
Druhou ránu během jednoho večera nečekal. „A co ti na mně vadí? Čím jsem ti špatný? Taky sis někoho našla?“
„Taky?“ ironicky se pousmála. „Ne, nikoho nemám. Jen už nemám sílu dělit se o tebe s dalšími ženami. Chci konečně klid, bez hádek a nervů.“
Oznámila mu, že majetek se bude rozdělovat soudně. „A počítej s tím, že se budu bít o každou korunu. Za ty roky, které jsem ti dala.“
Tadeáše polil studený pot. Při rozvodu by přišel o polovinu vydělaných peněz a ještě by platil alimenty na dvě nezletilé děti. Zkusil couvnout. „Danielo, ty mě chytáš za slova. Když jsem řekl ‚taky‘, nemyslel jsem sebe, ale kamaráda, má doma problémy…“
„Zase lžeš,“ přerušila ho. „Já už všechno vím dávno. Ta dívka se jmenuje Natálie Petříčeková, je jí šestadvacet. Když budeš chtít, klidně ti nadiktuju i adresu.“
Požádala ho naposledy, aby se rozešli v klidu. „Společný život už stejně nepřipadá v úvahu.“
Svět, na který byl Tadeáš zvyklý, se mu sesypal jako domeček z karet. Zákonná manželka teď měla všechny trumfy v ruce a hrozilo, že zůstane skoro s prázdnou.
Musel uznat porážku. Přesto se nevzdává a doufá, že si Danielino odpuštění ještě vyprosí. Neustále jí slibuje, že už se nikdy ani nepodívá po jiné ženě.
Natálie mezitím chystá svatbu. S Michalem Mladým jim to klape a jsou šťastní. Na Tadeáše se snaží nemyslet – patří minulosti, kam ho definitivně odložila.