„Kristýno, prosím tě, zkus se vžít do mé situace,“ naléhala Natálie Rychlýová se zoufalstvím v hlase. „Vážně nemám kam jít. Hotel si už nemohu dovolit, peníze docházejí a k tomu ještě splácím úvěr.
Nech mě u sebe aspoň nějakou dobu bydlet. Nebudu ti překážet, rozložím si matraci na podlaze v kuchyni a budu tam jen přespávat. Jsi moje poslední záchrana.“
Kristýna Mlynářová si povzdechla a zavrtěla hlavou. „Natálie, vždyť víš, že bydlíme v garsonce. Sotva se tam vejdeme my dva, už teď je to stísněné. Jak bychom to zvládli ve třech?
Navíc u nás momentálně bydlí i Danielova maminka, má doma rekonstrukci. Opravdu netuším, jak bych ti mohla pomoct.“
Kristýna byla s Danielem Krejčím manželkou teprve rok. Seznámili se ještě během studia na vysoké škole – trávili spolu dlouhé večery nad skripty, společně se připravovali na zkoušky a nakonec nastoupili i na praxi do stejné firmy. Přechod od přátelství k partnerskému vztahu přišel přirozeně a téměř nepozorovaně.
Rodiče Kristýny už nežili, a tak byla svatba skromná, jen v kruhu nejbližších přátel. Z příbuzných se zúčastnila pouze Danielova matka.
Po obřadu se mladí nastěhovali do pronajatého bytu s jednou obytnou místností a prostornou kuchyní propojenou s jídelním koutem.
Kristýna byla v šestém měsíci těhotenství a s radostným očekáváním se připravovala na příchod dítěte.
Manželé snili o vlastním bydlení, postupně si odkládali peníze a plánovali, že po narození miminka využijí státní příspěvek jako základ pro hypotéku.
Jednoho večera Danielovi zazvonil telefon. S matkou hovořil dlouho a vážně, pak přišel za Kristýnou.
„Lásko, vím, že z toho nebudeš nadšená, ale jiná možnost není,“ začal opatrně. „Volala mi máma. Jak víš, probíhá u ní rekonstrukce bytu. Dělníci odsunuli nábytek doprostřed místnosti a ona tam teď nemá kde spát.“
Kristýna se zamračila. „Danieli, ale my tu opravdu nemáme prostor. Nemám nic proti tvojí mamince, jen… kde by vůbec nocovala?“
„Říkala, že jí nevadí spát v kuchyni. Můžeme jí rozložit gauč, je dost velký, určitě se tam vyspí,“ snažil se ji uklidnit.
Přesto Kristýna z nadšení zdaleka neoplývala. Tolik si přála klidné soužití s manželem, po letech hluku na kolejích toužila po tichu vlastního domova. Myšlenka, že budou byt sdílet se tchyní, ji znepokojovala, i když jen dočasně.
Božena Vysokýová sice mladým přímo nepřidělávala starosti, avšak jako většina žen jejího věku měla potřebu zasahovat do všeho, co se kolem ní dělo. Pracovala v režimu čtyřiadvacet hodin služby a dva dny volna, a tak trávila doma poměrně hodně času.
Kristýna po dokončení studia nastoupila do stavební společnosti. Kvůli potížím v prvních měsících těhotenství byla přeřazena na méně náročnou práci. Domů se vracela už po třetí hodině odpolední, často si nosila rozpracované rozpočty a výkazy a pokračovala v práci z domova.
A pokaždé, když měla Božena Vysokýová volno, začínaly v bytě drobné, ale vyčerpávající konflikty, které postupně nabíraly na intenzitě.