Napadlo ji, jestli to nepřehnala s očekáváním a netlačila na věci, které měly přijít samy. Možná si příliš přála zásnuby a on ten tlak vycítil – muži prý podobné napětí poznají dřív, než se o něm začne mluvit nahlas.
Zabraná do pochmurných úvah si Natálie Starýová ani neuvědomila, že do příchodu Nového roku zbývá sotva hodina a půl. Vlak mezitím dorazil do Olomouce. Zastávka měla trvat pouhé dvě minuty. Dívala se z okna na nástupiště a s podivem sledovala, že i v tak pozdní dobu nastupují další cestující.
Vtom se otevřely dveře kupé. Otočila hlavu – a na okamžik zadržela dech. Ve dveřích stál Stanislav Čermák, zasypaný sněhem, v rukou malý stromeček. Vešel dovnitř, položil ho na stolek a dlaněmi si oklepal bundu, aby se zbavil bílých vloček.
„Jaký by to byl Silvestr bez stromku a šampaňského?“ usmál se.
Natálie se vzpamatovala a vrhla se mu kolem krku. Když pak Stanislav vytahoval z tašky lahev šampaňského, elegantní sklenky a její oblíbené lanýžové pralinky, vyprávěl, že hned po jejich hovoru se rozhodl tenhle vlak za každou cenu stihnout a přivítat Nový rok po jejím boku. Rychle zjistil jízdní řád a už za hodinu seděl ve spoji směrem na Hradec Králové. Prstýnek koupil už v listopadu – jen čekal na ten pravý okamžik. A ten konečně přišel.