Nejprve tedy sháněly finance na drobné dárky a poté pečlivě sestavovaly seznamy adres, kam se má vyrazit.
Do role Mikuláše – respektive dědy Mráze – byl jednohlasně zvolen Bohuslav Kratochvíl. A jako jeho doprovod měla vystupovat Helena Urbanová. Právě ta tichá, zasmušilá žena, která docházela jen cvičit na rehabilitační stroje a jinak se držela stranou. Byla vdova, asi o pět let mladší než on. Ostatní členky klubu si řekly, že by jí změna mohla prospět a třeba ji přivede mezi lidi.
Helena nabídku přijala bez dlouhého přemýšlení. Brzy se ukázalo, že v ní dřímá mnohem víc, než kdo tušil – krásně zpívala, psala verše a měla překvapivě vřelou povahu.
Čtrnáct dní probíhaly intenzivní přípravy. O každém z vozíčkářů si zjistili co nejvíce informací, aby návštěva byla osobní. Helena složila pro každého krátkou básničku na míru a ženy mezitím chystaly balíčky plné sladkostí.
Celý týden před Vánoci pak s Bohuslavem obcházeli byty. Už tehdy oba cítili, že u jedné akce nezůstane. Byli vyčerpaní, nohy sotva táhli, ale zároveň je naplňovala zvláštní radost a energie, kterou nelze popsat.
Na Silvestra spolu moderovali klubový večírek. Viděli se při práci, ve stresu i v improvizaci – a zjistili, že si rozumějí. Po svátcích se začali scházet i mimo klub. Za pár měsíců se rozhodli bydlet spolu. Letos jsou to už čtyři roky.
Dnes si bez nich v seniorském spolku nikdo žádnou akci neumí představit – pravidelně ji uvádějí právě oni. Loni dokonce vyhráli soutěž o nejlepšího dědu Mráze a Sněhurku. A nebylo to jen tím, že je Bohuslav nejstarším představitelem široko daleko. Působí naprosto přirozeně, téměř nepotřebuje maskování.
Teď navíc chodí zdarma obdarovávat i děti ze sousedství. A my mu alespoň pomáháme nakoupit drobnosti, které pak rozdává s takovou radostí.