„Nezdá se vám, že se sotva znáte?“ nadhodila Libuše opatrně, i když v jejím hlase zaznívala jasná pochybnost.
Martina se jen lehce usmála. „To podstatné o sobě víme. Zbytek doženeme po svatbě. A navíc bude mít Radek konečně klid – zůstane doma.“
„Doma?“ zarazila se Libuše. „Vždyť chodí do práce!“
„Chodil,“ opravila ji klidně Martina. „To už je minulost. Postarám se o nás oba. Vydělávám dost, nemusí se honit. Bude se starat o domácnost – vařit, prát, uklízet. Aspoň si odpočine.“
Libuše nevěřícně pohlédla na syna. Ten se tvářil naprosto vyrovnaně a dál se věnoval jídlu, jako by se mluvilo o někom jiném. Copak mu to opravdu nevadí?
„A co děti?“ zeptala se ještě, snažíc se zachytit nějaký záchytný bod.
Martina zavrtěla hlavou. „Neplánujeme je. Je nám spolu dobře i bez nich. Proč si komplikovat život?“
Tím pro ni rozhovor skončil. Libuše už další otázky nepokládala. Krátce nato Martině zazvonil telefon. Z druhé strany se ozývalo cosi naléhavého – v práci nastal problém, který vyžadoval její okamžitou přítomnost. Rychle vstala, stručně se rozloučila a bez větších omluv odešla. Radka nechala u rodičů samotného.
Dveře sotva zaklaply a Libuše už nedokázala mlčet.
„Vidíš to? Odjede kvůli práci a ani se pořádně nerozloučí! Kariéra je jí přednější než rodina! A ještě z tebe chce udělat hospodyni! Z tebe, který máš vysokou školu!“ rozčilovala se.
„Mami, uklidni se. Martina je vážně fajn,“ odpověděl Radek smířlivě.
„Fajn? Vedle ní vypadá Daniela Moravcová jako poklad! Ta tě aspoň měla ráda. Tohle není láska. Má chladné oči, sotva se na tebe podívá.“
Radek se pousmál. „Takže se ti Daniela líbí víc?“
„Ano, mnohem víc,“ přiznala bez váhání.
A myslela to upřímně. Po dvou posledních známostech se jí Daniela jevila jako požehnání, i když její vzhled nikdy nepovažovala za oslnivý. Jenže její syn v ní viděl něco, co ostatní přehlíželi.
„Daniela měla vystupování,“ pokračovala Libuše. „A vedle ní jsi byl ty ten silnější. Martina tě převálcuje, to přece vidím. A o Sofii Válekové raději ani nemluvím, ta byla úplně bez vychování. Je škoda, že jste se s Danielou rozešli. Ze všech tří byla nejrozumnější.“
Radek se zasmál. „Ale my jsme se nerozešli.“
Libuše na něj vytřeštila oči. „Jak to myslíš?“
„Přesně tak, jak to říkám. Sama jsi uznala, že Daniela je lepší než Sofie i Martina. Na začátku jsi ji ale odmítala jen kvůli vzhledu. Odsoudila jsi ji kvůli detailům. Přitom jsou důležitější věci než tvar nosu nebo uší. Daniela má laskavé srdce a pevný charakter. To je přece podstatné.“
Libuše pomalu chápala.
„Takže ty jsi ty ostatní přivedl schválně?“ zeptala se tiše.
„Ano. Jinak bych ti názor nezměnil. Potřeboval jsem, abys ji viděla v jiném světle.“
Chvíli na něj hleděla, pak zavrtěla hlavou a pousmála se. „Ty jeden vykutálený! Dobře jsi to sehrál. Teď se na Danielu dívám úplně jinak. A víš co? Už si ani nevšímám toho, co mi dřív vadilo. Pozvi ji znovu. Chci si s ní promluvit jako s budoucí snachou. Tatínkovi se ostatně líbila taky.“
Radkovi se ulevilo. Všechno dopadlo lépe, než čekal. Matka konečně pochopila, co je opravdu důležité, a dokázala ocenit Danielu takovou, jaká je.
Jen si nechal pro sebe, že celý plán vymyslela právě Daniela a že Sofie i Martina sehrály svou roli na její prosbu. Jeho partnerka nebyla jen chytrá – byla i moudrá.