„…a s nějakým dělením majetku raději vůbec nepočítej,“ dodal Radek s lehkým pousmáním. „Rozdělit bychom mohli nanejvýš auto, které jsem ti pořídil.“
Dagmar Pospíšilová na něj vytřeštila oči. „Jak to myslíš? A co dům? A ty dvě garsonky? A tvoje dvě auta?“
Radek pokrčil rameny. „To všechno jsem měl už před svatbou. Do společného jmění spadá jen to, co jsme nabyli během manželství. Připomeň mi, prosím, co jsi za ty roky vydělala ty? Vlastně… promiň. Ty jsi přece nepracovala ani den. Takže si rozdělíme tvoje auto napůl a tím to hasne.“
Chystal se odejít, ale Dagmar mu zastoupila cestu. V očích se jí zaleskly slzy.
„Počkej… co mám tedy dělat? K mámě se vracet nechci. Ale vychovávat toho chlapce taky odmítám,“ zašeptala a prosebně se na něj zadívala.
Radek se na okamžik odmlčel. „Kvůli tomu, že jsem s tebou kdysi prožil hezké období, ti nabídnu řešení,“ řekl nakonec klidně. „Matěje Švece si osvojím sám. Ty jako moje manželka podepíšeš souhlas s adopcí. Potom se přestěhuješ do jedné z těch malých bytových jednotek – nájemníci se z ní brzy odstěhují. Když všechno proběhne bez komplikací, byt ti převedu. A pak se rozvedeme.“
„A opravdu mě nepodvedeš?“ chytila ho za ruce a pátrala mu v očích.
„Nikdy jsem tě neošidil,“ odpověděl pevně. „Není to můj styl. A své bývalé partnerky jsem vždycky dokázal zabezpečit. Nehodlám tě přece poslat do dětského domova,“ pousmál se při vzpomínce na synova slova.
Adopce proběhla bez problémů. Radek Tichý se stal oficiálně otcem Matěje Švece a Dagmar se po rozvodu odstěhovala do slíbeného bytu. O malého se Radkovi pomáhala starat jeho maminka i sestra a také chůva, kterou najal, aby vše zvládali bez stresu.
Po čase Dagmar svého rozhodnutí začala litovat. Samota jí nesvědčila a komfort, na který byla zvyklá, jí náhle chyběl víc, než čekala. Začala Radkovi volat a naznačovat, že by se ráda vrátila. On však zůstal neoblomný.
Jednoho odpoledne, když se procházeli parkem, Radek se na syna podíval. „Matěji, Dagmar by s námi chtěla zase bydlet. Volá mi a prosí o odpuštění. Co myslíš, máme jí dát šanci?“
Chlapec se zamračil a rozhodně zavrtěl hlavou. „Ne, tati. My potřebujeme někoho jiného.“
Radek se zasmál. „Tak dobře. Z úst dítěte často zazní pravda,“ mrkl na něj.
A ukázalo se, že měl Matěj pravdu. O půl roku později vstoupila do jejich života jiná žena. Osud to zařídil tak, že se Radek oženil s bývalou vychovatelkou svého syna, Andreou Blažekovou, která je dříve občas navštěvovala. A za další rok se jejich rodina rozrostla o dalšího potomka.