Ondřej Bednář ji k sobě přitiskl ještě pevněji.
— Máš pravdu. Uzavřeli jsme se před světem víc, než jsme si chtěli připustit.
Renata Křížová náhle vstala z lavičky, jako by v ní dozrálo pevné rozhodnutí.
— Musíme je najít. Ať to stojí cokoli.
Následující dva dny byly vyčerpávající. Telefonovala, obcházela známé, běhala po městě a zkoušela každou stopu, která se objevila. Téměř nespala, jídlo ji nezajímalo. Hnala ji jediná myšlenka — najít Helenu Vaňkovou a Sofii Procházkovou a napravit, co pokazila.
A pak se to konečně podařilo.
— Prosím? — ozval se do telefonu unavený hlas Heleny Vaňkové.
— Paní Vaňková! — vyhrkla Renata s úlevou. — Díkybohu… Kde jste?
— Renato? — zaznělo překvapeně. — Jsme u známých. Proč se ptáš?
— Prosím, dovolte mi to vysvětlit, — skočila jí do řeči Renata. — Chovala jsem se hrozně. Nevěděla jsem, čím procházíte, ale to mě neomlouvá. Mrzí mě to. Opravdu. Chtěla bych vás poprosit, abyste se vrátily. Sofie se u nás může dál připravovat na přijímačky a vy zůstaňte tak dlouho, jak bude potřeba. Náš domov je vám otevřený.
Na druhém konci se rozhostilo ticho. Renata téměř nedýchala.
— Renato… — ozvala se po chvíli Helena Vaňková a v hlase se jí třásly slzy. — Děkujeme. Vrátíme se.
Ještě ten večer seděli všichni čtyři u kuchyňského stolu. Nad hrnky s čajem si dlouho povídali — o požáru, který jim obrátil život naruby, o Sophiině snu stát se architektkou i o tom, jak snadno se člověk uzavře do vlastního světa a přestane vidět potřeby druhých.
— Jsem vlastně vděčná, že se to stalo, — přiznala Renata tiše. — Byla to tvrdá lekce, ale potřebovala jsem ji.
Sofie se nesměle usmála.
— A já jsem vděčná vám. Dala jste mi další šanci.
Ondřej objal Renatu kolem ramen.
— Myslím, že jsme ji dostali všichni. Šanci být lepší, laskavější… víc lidští.
Renata přikývla. V hrudi cítila zvláštní hřejivý klid, který dřív neznala — jako by se v ní rozpustily obavy i předsudky.
Jejich byt už nepůsobil malý. Najednou se v něm našlo místo nejen pro ni a Ondřeje, ale i pro ty, kdo potřebovali oporu.
A právě to jí přineslo pocit skutečného štěstí.