„Chceme jet někam ven, na pár dní do přírody. Taky si zasloužíme odpočinek!“ dořekla pevně.
Radek Tkadlec protočil oči. „Řekl jsem jasně, že nikam nejedete. Svlékněte se a nikam se nechystejte.“
„Dobře. Tak pojedeme bez tebe,“ odpověděla Miroslava klidně, ale s rozhodností, kterou u ní neznal.
Rozesmál se jí přímo do obličeje. „A z čeho to zaplatíš? Myslíš, že máš nějaké peníze? Stačí jeden telefonát a nedostaneš ani korunu. Zůstaneš úplně bez prostředků.“
Pak si pohrdavě odfrkl. „Nebudu se tam s vámi ztrapňovat. Před kolegy se za vás stydím.“
Popadl batoh, prudce otevřel dveře a tak silně jimi práskl, až se zatřásly stěny. V bytě zůstalo ticho. Děti stály u zdi a bylo vidět, jak je to ranilo.
Miroslava si k nim klekla. „Jedeme,“ řekla tiše, ale jistě. „Ať chce, nebo ne.“
Objednala taxi. Peníze měla – dlouhé roky si po malých částkách odkládala stranou. O úsporách mu nikdy neřekla. Naučila se šetřit z každé koruny. Věděla také přesně, do kterého rekreačního areálu Radek zamířil.
Za půl hodiny vystoupili před branou. Areál neměl žádnou ostrahu, takže bez potíží prošli dovnitř.
Radek je spatřil téměř okamžitě. „Co tady děláte?“ vyjel podrážděně, když uviděl celou rodinu.
„Přijeli jsme za tebou,“ pronesla Miroslava nahlas. Všude kolem postávali jeho spolupracovníci, takže si nemohl dovolit scénu.
„Ty máš manželku?“ ozvalo se překvapeně.
„Počkejte, tuhle paní jsem viděla na firemním večírku…“
Během chvilky se kolem nich vytvořil hlouček lidí. Někteří nabízeli pomoc, jiní jen zvědavě přihlíželi, další si s Miroslavou potřásali rukou. Jen Radek stál strnule, rudý v obličeji.
Z davu vystoupila mladá žena a přistoupila k němu blíž. „Radku, kdo to je?“ zeptala se sladkým hlasem.
„Jsme jeho rodina,“ odpověděla Miroslava dřív, než stačil cokoli říct. Už dávno tušila, že v jeho životě není sama.
„Rodina? Vždyť jsi říkal…“
„My spolu nebydlíme,“ začal se vymlouvat Radek.
„Bydlíme. A kufr jsem ti sbalila,“ nedala se. „Ale od této chvíle už žádnou rodinu nemáš.“
Otočila se, vzala děti za ruce a zamířila k východu. Znovu si zavolala taxi a odjela domů. Tam sbalila to nejnutnější pro sebe i pro děti a ještě ten den odešla do krizového centra, které jí nabídlo střechu nad hlavou.
Radek se objevil až po týdnu. Prosil, naléhal, sliboval změnu. Jenže mezitím přišel o práci a zůstaly mu jen dluhy. Ukázalo se, že ta mladá žena byla neteří jeho nadřízeného – a právě ona se postarala o to, aby byl propuštěn.
Miroslava se však vrátit odmítla. Rozhodla se začít znovu a jinak. Věděla, že tentokrát na to nebude sama – oporu našla i u sestry, kterou kdysi Radek bez milosti vyhnal. Teď ji čekal nový začátek a život, v němž už nebude muset sklopit oči před nikým.