Radimův návrat k matce se totiž nevyvíjel ani trochu podle jeho představ. Jitka se po mém rázném vystoupení skutečně zalekla. Došlo jí, že bych se mohla bránit i právní cestou – třeba kvůli poškození majetku Bedřicha – nebo jí její intriky jinak oplatit. A tak se rozhodla pojistit. Zároveň jí bylo líto „chudinky“ Lucie, která najednou neměla kde bydlet. Bez dlouhého přemýšlení tedy přepsala svůj dvoupokojový byt darovací smlouvou právě na dceru.
Lucie velmi rychle pochopila, že se z ní stala oficiální majitelka. A s novým statusem přišlo i nové sebevědomí. Netrvalo dlouho a znovu se objevil i její přítel – ten samý, kvůli němuž přišla o předchozí pronájem. Tentokrát už se nemusel ohlížet na nikoho. Byt byl přece její.
Jitka tak dnes přežívá v malé průchozí místnosti spolu s dospělým synem. Každý večer poslouchá hádky své dcery s jejím partnerem, které se rozléhají celým bytem, a ráno uklízí kočičí toalety – tři kocouři jsou totiž novým koníčkem Lucie. Atmosféra je tam prý k nevydržení. Novopečený „zeť“ navíc Radimovi otevřeně naznačuje, že by si měl co nejdřív najít vlastní bydlení. Byt je přece Luciin, a místa není nazbyt.
„Když se pohádají, skončím s dekou na rozkládací posteli v kuchyni,“ přiznal Radim tiše a snažil se zachytit můj pohled. „Terezo, vezmi mě zpátky. Uvědomil jsem si, jakou jsem udělal chybu. Máma brečí skoro denně. Říká, že všechno pokazila.“
Poslouchala jsem ho bez přerušení. V jeho hlase byla slyšet únava i ponížení. Přesto ve mně nezarezonovalo vůbec nic. Jen podivný klid.
Lehce jsem se usmála, narovnala si límec kabátu a zadívala se mu přímo do očí.
„Víš, Radime,“ odpověděla jsem vyrovnaně, „říká se, že rodina má držet při sobě a sdílet úplně všechno. Teď to tak přece máte. Společný byt, společné starosti, společné hádky. Tak si to užijte.“
Na víc jsem neměla co dodat. Otočila jsem se a zamířila ke vstupu do metra, aniž bych se ohlédla.
Moje garsonka je stále pronajatá Bedřichovi. Peníze chodí pravidelně, přesně v den splatnosti. Díky tomu mám našetřeno víc, než jsem kdy měla během manželství. V létě si chci dopřát pobyt v kvalitním lázeňském resortu. Sama. Bez výčitek, bez křiku za zdí, bez cizích rozhodnutí o mém životě.
Poprvé po dlouhé době cítím, že dýchám z plných plic. A to ticho kolem mě není prázdné. Je klidné. A je moje.