Rostislav Pospíšil si displej prohlédl a mezi obočím se mu objevila hluboká vráska. Amálie na okamžik skoro čekala, že se rozesměje, mávne rukou a obviní ji z omylu — že si spletla ulici, dům, prostě všechno. Místo toho ale jen tiše vydechl.
„Takže jsi mě viděla. Myslel jsem, že jsi pryč z města.“
„Paráda,“ ušklíbla se. „To by ti zase hrálo do karet. Mohl bys mi dál vykládat pohádky.“
„Amálie…“
„Ne! Teď mluvím já. S ženatými chlapy si nezačínám!“
„Není to tak, jak si myslíš.“
„Jasně. Děti ti někdo podstrčil a ta ženská na fotce je tajná agentka,“ píchla prstem do obrazovky. „A přitom jsi mi tvrdil, že máš psa.“
„Děti jsou moje,“ přiznal bez vytáček. „Tadeáš není žádný pes, ale můj syn. A ta žena? Chůva. Hlídá kluky, když jsem v práci.“
„A proč jsi mi to neřekl hned? Proč jsi zamlčel, že máš děti? A kde je jejich matka?“ vybuchla. V hlavě se jí motaly pojmy pes, syn, chůva — nedávalo jí to smysl.
„Odešla. Zamilovala se jinde a odstěhovala se do zahraničí.“
„Aha… Tak proto jsem k tobě nikdy nesměla. Překvapení za zavřenými dveřmi,“ utrousila hořce.
„Chodíme spolu dva měsíce. Nepřijde mi divné, že si člověk nechá něco pro sebe. Trocha odstupu může vztahu prospět. Tajemství dodává jiskru.“
„Ty nemáš jiskru, ale celý pytel rozinek,“ odsekla a znovu pohlédla na fotografii tří kluků. „Teď už tomu rozumím. Odstup jsi držel jen ty. Ke mně jsi chodil pravidelně a přednášel mi, že čekat do svatby je přežitek. Takže žena má být otevřená kniha, ale muž zahalený tajemstvím?“
Zmlkla. Najednou se jí to všechno zdálo absurdní. Smála by se, kdyby ji to tolik nebolelo. Dokonce jí ho na okamžik bylo líto — opustila ho manželka — ale soucit rychle vyprchal.
„Takže utečeš taky?“ vyštěkl Rostislav. „Jako všechny před tebou? A pak se říká, že ženy mají mateřský instinkt…“
„Je mi devatenáct, Rostislave! Jaký mateřský pud teď asi řeším?“ zavrtěla hlavou. „Jednou děti chci. Ale ne život postavený na lži. Kdo ví, co dalšího bych ještě objevila. Možná máš někde další tajemství. Ne, děkuju. Já potřebuji pravdu hned na začátku.“
V kapse pevně sevřela přívěsek ve tvaru srdce, který mu chtěla dát. Bez jediného slova se otočila a odešla.
Ten dárek si nechám pro někoho, kdo si ho opravdu zaslouží, pomyslela si a tím definitivně uzavřela kapitolu jejich „záhadného“ vztahu.