„Řekněte mi, Heleno Šimonová, opravdu si myslíte, že mám povinnost vašeho syna takhle rozmazlovat a že moje rodina má bez řečí plnit každé jeho přání?“ — řekla Nikola klidným, ostře znějícím hlasem

Ta drzost byla nepřijatelná a zlomová.
Příběhy

„…“ Nikola Moravecová klidně dokončila myšlenku, která ve vzduchu visela, „ale za žádných okolností nehodlám probírat finanční záležitosti naší rodiny právě s vámi.“

Helena Šimonová si povzdechla a po krátké pauze pokračovala mírněji: „Ani mně se úplně nelíbí, kolik času Tadeáš tráví zavřený v ateliéru.“

Nikola se na ni podívala přímo. „Na to jsem si zvykla. A rozhodně nemám v úmyslu tlumočit vaše požadavky svému otci. Pokud má Tadeáš potřebu řešit změnu zaměstnání, ať to udělá sám. Ne prostřednictvím vás.“ Odmlčela se a pak dodala pevně: „Navíc je skutečně talentovaný malíř a umění věnuje víc energie než jakékoli jiné práci.“

Helena Šimonová vypadala, jako by ji polili vařící vodou. S takovou rozhodností a neústupností ze strany snachy se dosud nikdy nesetkala.

„No… když jsi tak zásadně proti…“ zkusila rozhovor ukončit s náznakem převahy, která se jí však z hlasu vytrácela. „Já jen… chtěla jsem pro svého syna to nejlepší. Copak si to nezaslouží?“

„Vážím si vaší starostlivosti,“ odpověděla Nikola s lehkým úsměvem a zvedla se od stolu, „ale do budoucna vás prosím, abyste se nepletla do našich soukromých věcí.“

Helena Šimonová zůstala beze slov. Pomalu vstala a zamířila ke dveřím, viditelně zaskočená tím, jak ji snacha jasně a bez emocí usadila.

„Na shledanou, Heleno Šimonová,“ rozloučila se Nikola klidným hlasem.

Tchyně odešla, aniž by se ohlédla. Uvědomovala si, že její obvyklé metody nátlaku a manipulace tentokrát selhaly. Její autorita utrpěla citelnou trhlinu, což pro ni znamenalo těžkou ránu pro vlastní sebevědomí.

Nikola se posadila na pohovku a pomalu vydechla. Napětí z ní postupně opadalo. Věděla, že tentokrát se zachovala správně, a byla připravená bránit své právo na soukromí i samostatnost.

Nezáleželo na tom, jak moc se tchyně snažila mít jejich rodinu pod kontrolou. Nikola jí to jednoduše nehodlala dovolit.

Zvlášť když šlo o tak drzé a absurdní požadavky. Nové auto si Tadeáš vydělá sám. Ostatně se blížila jeho výstava a on doufal, že se mu podaří prodat několik obrazů.

Právě tato výstava byla jubilejním dárkem. Veškeré náklady s ní spojené uhradil Nikolin otec, Zdeněk Martinec, který byl přesvědčený, že pro zetě má taková podpora mnohem větší hodnotu než jakýkoli nový vůz.

Pokračování článku

Zežita