Prošly čtyři měsíce.
Bydlím u babičky. Našla jsem si novou práci — v knihkupectví. Víc peněz, příjemnější lidi. Ráno vstávám, vařím s babi snídani, jdeme společně nakoupit.
Večer sedíme u televize a bavíme se. O životě. O lásce. O tom, co je důležité.
— Babi, — řeknu jednou večer, — myslíš, že najdu někoho jiného?
— Určitě, — odpoví. — Ale tentokrát budeš vědět, co hledat.
— Co hledat?
— Někoho, kdo tě bude respektovat. Někoho, kdo si vybere tebe, ne svou matku. Někoho, kdo ti dá domov, ne jen byt.
Usmívám se:
— To jsi moudřá, babi.
— Jsem stará, — opraví mě. — Moudrost přichází s věkem. A s tím, že jsem viděla hodně.
Telefon mi zavibruje. Zpráva od realitní makléřky: „Garsonka v centru, dobrá cena, chcete se podívat?“
Ukážu to babičce:
— Co myslíš?
— Myslím, že jsi připravená, — odpoví. — Ale pospěchej si. Chci, abys našla něco hezkého.
— Proč pospěchat? Tady je mi dobře.
Babička se usměje:
— Protože já nebudu věčně tady, zlato. A chci vědět, že máš svůj vlastní domov. Místo, kde budeš šťastná.
— Babi…
— Žádné babi, — přeruší mě. — Já jsem ti dala byt, když jsi to potřebovala. Teď ti dám čas, abys našla svůj vlastní.
Objímám ji. Cítím její křehké tělo, její teplou dlaň na mých zádech.
— Děkuju, babi. Za všechno.
— Za co, zlato?
— Za to, že ses neptat. Za to, žes prostě přišla. Za to, žes mě zachránila.
— Nezachránila, — zavrtí hlavou. — Jen jsem ti připomenula, že máš hodnotu. Že sis zasloužíš líp. Zbytek jsi udělala sama.
Sedíme spolu na gauči a díváme se na televizi. Venku začíná padat první sníh.
A já poprvé za dlouhou dobu vím, co je to bezpečí.
Ne proto, že mám střechu nad hlavou. Ale proto, že mám někoho, kdo řekl: Dost. Teď už ne. Teď tě beredu odsud.
Na tom gauči v Markově bytě jsem si myslela, že jsem sama. Že nikdo nepřijde.
Ale ona přijela. Osmdesát jedna let, křehká, s bílými vlasy.
A změnila všechno.
Ne tím, že by se se mnou pohádala. Ne tím, že by někoho napadla.
Ale tím, že klidně řekla: Tohle je můj byt. A ty už v něm nesmíš ponižovat moji vnučku.
Babička má pravdu. Láska sama nestačí.
Musí být respekt. Musí být důstojnost.
A někdy potřebujete osmdesátiletou babičku, aby vám to připomněla.